Věřím v dokonalý svět

24.01.2011

Asi skoro každý si pod pojmem národnostní menšiny představí hlavně Romy. U nás je lidí tohoto původu asi nejvíce. Menšiny však samozřejmě nejsou jen Romové, ale právě Romům lidé často dávají najevo, že sem ,,nepatří.“

Mají méně pracovních příležitostí a často dělají tu práci, kterou moc lidí dělat nechce (uklízecí služby apod.). Zaměstnavatelé Romům často nevěří a většinou to odůvodňují tím, že údajně kolegové „z branže“ mají s menšinami špatné zkušenosti. Ano, je to možné, ale proč, když Romové něco provedou, diskutuje se o tom mnohem víc, než když něco provedou řečeno (dost ošklivě) ,,naši“? Romové jsou odsouzeni mnohem dříve, než je člověk tak úplně pozná na to, aby je mohl soudit. Někteří lidé nadávají na to, jak Romové neplatí nájem a domy často ničí. Mně je to jedno, je to jejich způsob života, který jim vyhovuje. Domy by beztak zůstaly nevyužité, už jen proto, že se stále staví nové a lidé spíše touží po bydlení v modernějších domech nebo v centrech měst.

Romové mají své zvyky a kulturu. I když o romské kultuře vím jen to, co jsem viděla v televizi, dokáži říct, že je veselá, plná života a optimistická. Jednou jsem v televizi viděla vystoupení dětského romského souboru. Oslovilo mě to natolik, že jsem začala takovéto tance vyhledávat. Ve městě, kde jsem dříve žila, se bohužel vedl jen kurz břišního tance. K uspokojení mi stačilo to, že jsem na sobě měla tu krásnou dlouhou černou sukni a cinkající šátek kolem pasu jako ty dívenky v televizi. Někdo říká, že tato zábava je většinou hlučná a přeplněná. Podle mne jde hlavně o to, že jim to dodává sílu. Sílu dál žít v této zemi, kde jim tolik lidí křivdí. Oni ale žijí v zemi, kterou si zamilovali, a proto z ní nechtějí i přes tyto nevýhody odejít. Milují naši vlast tak jako my. A v lásce ke své rodné vlasti se žádná omezení nekladou. To je tedy alespoň můj názor. Víc se asi do role Romů vžít nemůžu.

Rasizmus však není jen v České republice. V předminulém století byl v některých zemích tak rozšířený, že MHD byla jen pro lidi bílé pleti. Co je to však proti tomu, když se lidé tmavé pleti zotročovali. Naštěstí tato doba je už pryč a já doufám, že se nic takového už nikdy, nikdy, nikdy nebude opakovat.

Romům je ukřivďováno i ve školách. Než jsem se přestěhovala, bydlela jsem v jednom městečku, kde jsem měla svoji nejlepší kamarádku. Byla to Romka a byla úplně stejná jako já, s tím rozdílem, že dokázala udržet tajemství, na rozdíl ode mne.  Vůbec jsme se nelišily. Obě jsme pocházely z normální rodiny, obě jsme dostávaly stejně vysoké kapesné… Jediný rozdíl mezi námi byl, ona byla tmavé pleti. Nikdo se jí neposmíval, všem to bylo jedno, a jestli se jí někdo z jiných ročníků zkoušel posmívat a zesměšňovat ji, zesměšnil jen sám sebe. Je to hezký příběh, že? ALE jeden z mála. Jen málo romských dětí má ve škole stejná práva jako ostatní. Podle mě je to jeden z důvodů, proč romské děti častěji navštěvují zvláštní školy. Ztrácejí ke škole a k učení chuť. Ve škole mají jen málo spolužáků a kamarádů, se kterými si dobře rozumí!

Dalším příkladem diskriminace je internet. Říká se, že „internet je dobrá věc“. Tak to je pravda. Dozvíte se na něm spousty informací. Ale hlavně spousta lidí navštěvuje sociální sítě, kam se často vkládají materiály, ve kterých se zesměšňují určité osoby. Nazývá se to „kyberšikana“, jev vyskytující se v posledních pár letech.

Stává se, že si lidé zakládají blogy a webové stránky, kde hromadně pomlouvají, lžou, urážejí a zesměšňují nejenom Romy, ale i ostatní menšiny. Jaký mají asi takovéto stránky vliv na dítě, které surfuje na internetu a na něco takovéto narazí??? Ve virtuálním světě je spousty otazníků. Jsem ráda, že patřím do slušného kolektivu, který se nikomu neposmívá a nikoho nepodceňuje. Není to hezké, férové a ani příjemné, to by si měli uvědomit všichni.

Musím ještě připomenout to, že spousty Čechů také bydlí v zahraničí a někdy by mě zajímalo, jak se tam asi mají. Jestli je také jejich okolí nerado, pomlouvá je nebo se jim posmívá. Všechny už vás to asi „otravuje“, ale já to stejně znova musím říci, že všichni lidé jsou stejní. A dost upřímně a celým srdcem doufám, že jednou to pochopí i ten nejpaličatější rasista na světě. Snad jednou celý svět bude stejný. Nikdo nebude „řešit“ původ, zvyky nebo náboženství. Věřím, že se takového dokonalého světa dočkám. Zatím by mě bohatě stačilo, kdyby se to povedlo alespoň v České republice, v naší společné vlasti.

Pavla Bechynská (12 let)
ZŠ nám. Míru 6, Plzeň