Spolek králů

24.01.2011

Za devatero řekami, devatero horami a devatero lesy se rozprostíralo malebné, krásné avšak nepříliš oblíbené království – Romanilsko. Jeho král, Dezidér Fera II., vládl spravedlivě a jeho lid ho velmi uznával. Král měl dvě děti – syna Dezidéra III. a dceru Margitu. Jelikož byl král již poměrně stár, očekávalo se, že Dezidér III. usedne na trůn místo něj. Avšak naskytl se zde jeden nikým neočekávaný problém. Princ neměl žádnou dívku, která by se chtěla stát jeho chotí. Možná by jste chtěli znát důvod. Víte, na začátku stojí, že Romanilsko nebylo příliš oblíbené království. Sice mělo armádu a dobře prosperovalo, ale existovala jedna věc. Obyvatelé, včetně královské rodiny, měli snědou pleť, tedy byli Romové. A právě to se mnohým vládnoucím rodinám z okolních zemí nelíbilo. Nechtěli obchodovat či navazovat společenské vztahy s lidmi, již se tak moc odlišovali. Každý z nich totiž slyšel, že spousta těchto lidí je podivné existence – babky zaříkávačky, loupežníci, šarlatáni a podobně. Nemusím snad podotýkat, že pravda se od těchto tvrzení velmi lišila.

Jednoho dne přišla do Romanilska zpráva o smrti krále Vladimíra, panovníka ze země Bratonilsko. Vladimír trpěl těžkou a závažnou nemocí, a tak byl jeho syn Marek připraven přijmout po otci trůn. Všechny ovšem jeho smrt velmi ranila. Marek však byl na svůj věk překvapivě moudrý a vyspělý. Nejenže převzal moc nad zemí, ale také usedl do čela Spolku králů. Panovníci všech okolních království tu řešili problémy, diskutovali o vojenských otázkách a obchodovali mezi sebou. Král Dezidér Fero II. na zasedání nikdy pozván nebyl, a tudíž pozvánka k zasedání překvapila. Aby vyjádřil svou upřímnou soustrast a také aby potvrdil svou účast, ještě v tentýž den poslal do Bratonilska kočár s odpovědí. Spolek králů se měl konat již za týden. Den vystřídala noc, hvězdná obloha zahalila sluneční paprsky. Týden utekl jako voda. Dlouze očekávaný den konečně nastal!

Brzy za svítání se král Dezidér ustrojil, nasnídal se se svými dětmi a nechal zapřáhnout kočár. Podkoní připravil dva nejlepší koně, jež měl ve stáji. Černé hřebce s dlouhými lesklými hřívami a kaštanově hnědýma očima. Král byl nadmíru spokojen.

Cesta do Bratonilska trvala celý jeden den. Jeli přes les, hory i pole. Asi tak dvacet minut jízdy od hory Svatého Šebestiána se najednou za kopcem vynořil vesnický domeček. A hned další! A poté celá vesnice. Podle mapy bylo královské město přesně za touto vesnicí. Král Dezidér si oddychl a dodal: „Tak, jsem již konečně na místě.“

Uvítání nebylo příliš slavnostní, jelikož král Marek chtěl nejdříve uvést Dezidéra do Spolku králů a až pak slavnostně vyhlásit před všemi lidmi nového člena spojenectví.

„Jsem velmi rád, že jste přijal mou žádost a dostavil se,“ řekl s noblesou čerstvě korunovaný panovník.
„Ach ano, avšak potěšení je spíše na mé straně. Přeji Vám upřímnou soustrast,“ odpověděl pohotově král Dezidér Fero II.
„Děkuji. A teď prosím pojďte. Představím Vám další členy spolku.“
Za malý okamžik se ocitli před velkými dveřmi, které vedly do Zlaté síně. Král Dezidér cítil nervozitu, ale také vzrušení a malou část jeho pocitů tvořila únava z dlouhé cesty. Dveře, otevírající se pomalu, odhalovaly tváře udivených panovníků sousedních zemí. V místnosti bublal šepot a rozrušení, jako by chtěl každou chvíli vyletět do vzduchu, proletět zdí a lapit trochu čerstvého vzduchu.

Král Marek usadil Dezidéra vedle sebe a pravil: „Drazí panovníci, vladaři rozličných zemí, představuji Vám krále Dezidéra Feru II. Vládne v zemi zvané Romanilsko a od této doby bude zasedat společně s námi u tohoto stolu, podílet se na obchodu a rozhodovat o otázkách politiky.“
„Omluvte mou opovážlivost, avšak nemyslím, že je to dobrý nápad,“ řekl král Lytufie Josef III.
Ostatní jen souhlasně pokývali hlavou.
„A proč ne? V čem je tento člověk jiný než-li my ostatní? Ano, má snědou pleť, ale jinak? Myslí tak jako my a má i stejné chování. Slyšeli jsme mnoho pomluv, avšak nedejme na ně. Poznejme tento lid blíže a poté suďme. Dříve ne, mí drazí spojenci. Dříve ne.“
„Král Marek má pravdu, dejme jim šanci a nebojme se jich,“ pravila překvapivě královna Anna.

Na podporu krále Dezidéra Fera II. a celého jeho království nakonec svolili všichni účastníci. Stal se novým členem Spolku králů. Z Marka a krále Dezidéra III. se po letech stali velcí a nerozluční přátelé. Ach ano, málem bychom zapomněli. Po čtyřech letech, kdy členové spolku přijali Romanilsko mezi sebe, král Dezidér II. skonal. Za dobu svého vládnutí však stihl mnoho důležitých věcí. Když zemřel, na trůn nastoupil jeho syn. A víte koho si vzal za ženu? Dceru krále Josefa III., lytufijskou princeznu Adélku. A jestliže se nic závažného nestalo, tak zde žijí šťastně až dodnes.

Denisa Danielová (16 let)
Uherský Brod