Rozhovor s „Romem“

24.01.2011

Sára: Dobrý den.
Pavel: Dobrý den, slečno.

Sára: Můžu s Vámi udělat rozhovor?
Pavel: Určitě ano. Čeho se bude týkat?

Sára: Bude se týkat toho, jak se vy Romové cítíte mezi námi Čechy.
Pavel: No dobře, tak můžeme začít.

Sára: Narodil jste se zde v Čechách?
Pavel: Ne, narodil jsem se v Maďarsku.

Sára: Kdy jste se přistěhoval do Čech?
Pavel: Jsem tu už od dětství.

Sára: Kolik Vám tehdy bylo?
Pavel: 6 let.

Sára: Takže jste tu od první třídy, jestli se nemýlím.
Pavel: Ano, od první.

Sára: Než jste začal chodit do školy, měl jste romský přízvuk.
Pavel: Ano, mám ho dodnes, ale ne takový, jaký jsem měl dřív.

Sára: Byl jste ve třídě jediný Rom?
Pavel: Bohužel ano.

Sára: Proč bohužel?
Pavel: Děti ze třídy se ke mně nechovaly nejlíp. A to až do 5. třídy.

Sára: Do 5. třídy? Takže jste pro to musel něco udělat, aby se k Vám nechovaly špatně?
Pavel: Ano, jednou jsem zmlátil mého spolužáka, protože mi sprostě nadával.

Sára: Měl jste za to nějaký kázeňský postih?
Pavel: Ano, měl jsem 2 z chování.

Sára: Pokračovalo to nadávání dál?
Pavel: Naštěstí ne, protože se mě od té doby, co jsem zmlátil toho spolužáka, každý bál.

Sára: Co na to rodiče?
Pavel: Rodičům to bylo jedno, nevšímali si mě. Bylo jim jedno, co dělám, kde jsem a jak se učím ve škole.

Sára: Co jste potom dělal?
Pavel:Utekl jsem z domova a do 18 let jsem vyrůstal v dětském domově.

Sára: Měl jste ošklivé dětství. Co jste dělal, když jste dospěl?
Pavel: Šel jsem za prací.

Sára: Máte dnešní život lepší?
Pavel: Rozhodně ano. Mám skvělou ženu, se kterou mám 2 děti, o které se pečlivě starám.

Sára: Vyprávěl jste své rodině o tom, co jste v dětství prožíval?
Pavel: Ano. Dávám jim rady do života, které jsou důležité. Moje dětství bylo hrozný a nepřál bych ho svým dětem. Žádným dětem.

Sára: Jak se k Vám chovají lidé v dnešní době?
Pavel: Dnešní doba se nedá srovnat s dřívější. Dnešní doba je rozhodně lepší. Lidé jsou přátelští a je s nimi sranda.

Sára: Dá se na Vaše dětství zapomenout?
Pavel: Nedá, ale snažím se zapomenout. Nemyslím na to, co bylo dříve, ale na to, co je a bude.

Sára: Stýkáte se ještě se svými rodiči?
Pavel: Za tu dobu, co jsem odešel z domova, jsem je ani nepotkal a neslyšel jsem od nich ani hlásku. Nechtěl bych je potkat.

Sára: Musím uznat, že se Váš život hodně změnil.
Pavel: Máte pravdu. Rozhodně se zlepšil. Jsem rád, že mě Češi berou takového, jaký jsem a neřeší, jestli mám tmavou nebo světlou kůži. 

Sára: Jaký máte názor na Čechy?
Pavel: Češi jsou dobří přátelé.

Sára: Odstěhoval byste se zpět do svého rodného Maďarska?
Pavel: Určitě ne, ale rád bych se jel podívat za svými příbuznými.

Sára: Děkuji Vám moc za rozhovor, Pavle.
Pavel: Já Vám taky, slečno.

Sára: Tak na shledanou.
Pavel: Jojo, na shledanou.

Sára Válová (13 let)
ZŠ nám. Míru 6, Plzeň