Život s Čechy a Romy

08.01.2011

Příspěvek Martiny Sivákové, který získal 2. místo v literární části v kategorii od 15 – 18 let na téma: Moje setkání s Romy

Život s Čechy a Romy

Jmenuji se Martina Siváková, je mi 17 let a pocházím z romské rodiny. Nyní budu psát o tom, jak to bylo u Romů, když sem tam vyrůstala.

Bylo mi pět let, když mě a mé tři sestry opustila naše vlastní matka. Do teď nevím, co je na tom pravdy. Můj otec se o nás staral sám, ale pak později nás rozdělili. Já jsem dva roky vyrůstala se sestrou Rozálií u naší babičky z otcovy strany. Iveta s Marií vyrůstaly u babičky z matčiny strany. Matka i otec pochází z romské rodiny. Nevím, proč si nás tak rozdělili? Že by jim šlo o peníze? Je možné, že by měli radši peníze než nás?! Ale tátovi jsme věřily, že nás má doopravdy rád. O peníze mu nešlo. Táta zařídil, abychom vyrůstaly všechny čtyři dohromady. Našel si přítelkyni, jmenuje se Jana Olahová. Přistěhovala se k nám. Bydlely jsme s babičkou z tátovy strany. Ještě dodám, že tátova přítelkyně Jana pochází z české rodiny a mají spolu tři děti, dva kluky a jednu holčičku. Takže je nás dohromady sedm dětí plus dvě dospělé nevlastní sestry z Janiny strany z prvního manželství.

A pak přišla ta hrozná chvíle. Naše babička umřela, bylo jí sedmdesát šest let. To tátu hodně zasáhlo, začal hodně pít. Neměli jsme pořadně z čeho platit nájem. Poté si táta začal půjčovat na jídlo, museli jsme se přestěhovat, protože jsme neměli peníze na zaplacení nájmu. Bydleli jsme mezi Romy v jedné ubytovně u lesa. Tam to bylo hrozné. Táta byl často opilý, mlátil před námi Janu, neměli jsme jídlo, neměli jsme, jak chodit do školy. Jednou měsíčně jsme se pořadně najedli a to z toho důvodu, že rodiče brali přídavky, alimenty, ale stejně bylo koupeno víc alkoholu, než jídla. Občas jsme se ukázali i ve škole. S tátou to pak bylo horší a horší. Janu zbil hodně moc, tak, že sousedi zavolali policii. Ta pak přijela, vzala Janu a odvezla ji do nemocnice na ošetření. Táta z toho vyklouzl jen tak tak. Jana pak odešla od táty do azylového domu a my jsme opět zůstaly s tátou. To bylo i pro něj i pro nás horší. To nás táta začal mlátit i zamykat. Vracel se domu opilý, pak nás ostřihal dohola.

To už jsem dál nemohla vydržet. Čekaly jsme, až táta někam odejde. Všechny čtyři jsme si sedly ke stolu a promluvily si o dětském domově. Napadlo nás to, protože naše kamarádka byla také v dětském domově. Tak jsme se shodly, že to zkusíme, protože už jsme dál nemohly. Řekla jsem to sousedce, aby zavolala paní sociální pracovnici, aby si pro nás přijeli, a tak se taky stalo! Odešly jsme z toho baráku, kde jsme se trápily. Do dětského domova jsme přijely jen já, Rozálie, Marie, Iveta. Ti tři malí byli s Janou v azylovém domě a dvě nejstarší? Těm už bylo přes osmnáct let a ty už mají svoji rodinu. Táta a Jana se k sobě vrátili jen z toho důvodu, že táta zůstal sám! A lituje toho, co všechno udělal, i když je pozdě. Kdo ví, jestli to je pravda?! Občas se s nimi vídám. Tohle jsem prožila v romské rodině…

Nyní žiji v české rodině. Do dětského domova jsem přišla, když mi bylo čtrnáct let. Začala jsem tady chodit do místní školy, do šesté třídy a zpočátku se bála zdejšího kolektivu, že mě k sobě nevezmou jen proto, že jsem Romka. Ale bála jsem se úplně zbytečně!!! Přijali mě úplně v pohodě. Bavili se se mnou, prostě všechno se mi moc líbilo. Měla jsem vyjít z osmé třídy, protože jsem propadla v páté třídě. Ale nevyšla jsem, zůstala jsem tam až do deváté třídy. Dala jsem si žádost a škola mě vzala. Díky mé tetě a paní učitelce, těm moc děkuju!!! Žádost jsem si dala, protože můj kolektiv ve třídě byl úplně super. Ráda jsem chodila do školy. Jinak i v dětském domově mě i sestry vzali mezi sebe tak, že se mi tu začalo líbit.

Až na to, že jsem tady nyní zůstala sama. Moje dvě sestry přeřadili do jiného výchovného zařízení. Nelíbilo se jim tu. Třetí sestra odešla, protože jí už bylo osmnáct let. Jak už jsem psala, jsem tu nyní sama a nestěžuji si. Mně se tady moc líbí, mám to tady moc ráda. Už jen z toho důvodu, že jsem poznala tolik nových věcí. Byla jsem i v Chorvatsku, zatímco kdybych byla doma… Těch věcí je moc! Nyní jsem už v prvním ročníku na středním odborném učilišti ve Slaném, obor kuchařské práce. Protože mě baví vařit a do života to budu hodně potřebovat. Musím říct, že dětský domov mi toho do života dal hodně, jsem ponaučena a jsem za to moc ráda, že jsem tu skončila. Díky nim se budu moc snažit, abych v budoucnu měla lepší život, než jaký jsem měla ve svém dětství. Na dětský domov budu vzpomínat jen v tom dobrém, protože tak to je!!!

Tak to je moje vzpomínka na to špatné i na to dobré.

A myslím si, že mezi Romy a Čechy není žádný rozdíl, protože všichni lidé jsou stejní. Myslet si, že Romové jsou horší třeba z toho důvodu, co jsem zažila já ve své rodině, je hloupost. To bohužel může zažít i holčina nebo kluk v české rodině, kde rodiče také pijí alkohol. Ano, je mezi námi rozdíl, jsme odlišní – ale jen barvou pleti!

Martina Siváková
Dětský domov a Školní jídelna, Kralupy nad Vltavou