Co pro mě znamená náboženství?

08.01.2011

Příspěvek Michaely Hohinové, který získal 3. místo v literární části v kategorii od 15 – 18 let na téma: Co pro mě znamená náboženství?

Co pro mě znamená náboženství?

Kdybychom pátrali po původu náboženství, dostali bychom se až do doby několika tisíc let před naším letopočtem. Můžeme tedy říci, že s vývojem člověka náboženství úzce souvisí. Už dávní lovci mamutů měli své náboženské mýty a vzpomeňme si třeba na pravěké jeskynní malby anebo pohřby mrtvých. Lidé se možná už tehdy ptali na původ své existence a snili o posmrtném životě. Postupem let, jak se člověk vyvíjel, tak se s ním měnila i víra. Vzniklo křesťanství, islám, hinduismus a mnoho dalších, které dodnes přetrvávají a předávají se z generace na generaci. Jejich hlavní podstata však většinou zůstává stejná a od dob dávných lovců mamutů se příliš nezměnila. Je to víra v něco nadpřirozeného, co většinou koná dobro a trestá zlo. A hlavně náboženství vysvětluje nevysvětlitelné otázky, na které ani dnešní moderní věda nezná odpovědi, například vznik vesmíru a stvoření světa nebo co bude po smrti.

Náboženství poznamenalo jak kulturu, tak dějiny. Vedlo ke vzdělání, mravním zásadám a principům, které měly sloužit jako návod pro lidské žití a fi lozofi i, zamýšlení se nad osudem a původem lidstva.

Někteří lidé vnímají víru jako povzbuzení a motivaci, víra vnáší svými přikázáními pravidla do jejich životů. Náboženství jim poskytuje sebevědomí a určitou životní šanci v něco lepšího po smrti. Kdyby se najednou nezvratně prokázalo (což je velmi nepravděpodobné, skoro až nemožné), že žádný Bůh není, mohlo by to pro některé lidi skončit obrovským zklamáním, až sebevraždou, jak tomu bylo v minulosti, kdy se při objevení Darwinovy teorie druhů zvýšil počet sebevražd. Tehdy lidé neměli možnosti volby a žili jen pro posmrtný život, v němž se jim všechno mělo vynahradit a vrátit. A najednou se víra a naděje vytratily. Už neměli pro co žít. Avšak náboženství se opět přizpůsobilo, po evoluční teorii začaly vznikat nové směry, které se pokouší dát dohromady víru s vědou. K nejzajímavějším a nejnovějším teoriím patří např. představa vzniku vesmíru „kvantovým tunelováním z nicoty“. Je to teorie, kterou laickým způsobem neumím vysvětlit, ale vybízí k zajímavé otázce, že snad jakési „zákony“ by měly existovat i před vesmírem samým. Znamená to snad, že zákony nejsou jen pouhým popisem reality, že mohou nezávisle existovat samy? Na jakou tabulku by mohly být zapsány při absenci prostoru, času a hmoty? Zákony jsou vyjádřeny v podobě matematických rovnic. Jestliže médiem matematiky je mysl, znamená to snad, že mysl předcházela vesmír?… A tak se opět jako ti dávní lovci mamutů noříme do hlubin neznáma, přímo do nitra velké záhady.

Jsem proto toho názoru, že člověk by měl tolerovat náboženské přesvědčení jiného, a nesnažit se usilovně přesvědčovat o správnosti právě toho svého. A hlavně by bylo dobré učit už malé děti svobodně se rozhodovat a hledat si svoji vlastní cestu životem, ať již s vírou v Boha nebo i bez ní.

Michaela Hohinová
ZŠ Jana Wericha, Praha 6