Řecko-římská bojovnice z Liberecka

13.01.2011

Devatenáctiletá Nikola Pálová rozhodně nevypadá jako zápasnice sumo, i když se její zamilovaný sport prý pravidly sumu blíží. Nikola je úspěšnou sportovkyní v žensky neobvyklé a velmi staré disciplíně, v řecko-římském zápase.

Cílevědomá Nikola je ale navíc studentkou hotelové školy v Turnově a směřuje ke studiu práv. Proto se rozhodla sportovní aktivity dočasně utlumit. Doufá, že se k zápasu opět vrátí. Není to totiž tak dlouho, kdy závodila na mezinárodním turnaji v Komárně, kde byla třetí. V roce 2002 byla druhá v republice. Na neoficiálním mistrovství Evropy v Nizozemí byla čtvrtá. V půli soutěže si ale vyvrkla kotník a o kovy tehdy už bojovat nemohla.

Zabojovat o sebe Deset kilometrů od Liberce v podhorské vesnici čeká u autobusu: „Jsem Romka a vůbec se za to nestydím,“ říká hned po několika uvítacích větách Nikola a s tou větou vcházíme do prvního patra domu činžovního domku. Uvnitř je útulno a příjemně vytopeno. Nikolina maminka servíruje výbornou polévku a Nikola se rozpovídá: „Když mi bylo asi dvanáct, byla jsem strašně tlustá a musela jsem se těch kil nějak zbavit. Začala jsem latinsko-americkými tanci, pak jsem zkusila krasobruslení… To mě ale nechytlo…“ Nadchl ji až řecko-římský zápas. Do Sparty Chrastava pár kilometrů od bydliště ji tehdy dovezli rodiče.

O co běží

„Bojuje se na velké žíněnce s kruhem. Jde o to, dostat soupeře, tedy soupeřku, z toho kruhu ven,“ osvětluje Nikola pravidla své lásky. „Jsou na to určité chvaty, kterými máte dostat soupeřku na lopatky. Za jednotlivé chvaty dostáváte body, a když máte více než deset bodů, nad soupeřkou vyhráváte, aniž ji dostanete na ty lopatky.“ Nikola se zápasu věnovala skoro osm let. V oddíle trénovali třikrát týdně, z toho jednou to byla spíše „fyzička“, tehdy chodili hlavně běhat, a ostatní dny se učili chvaty.

Kila šla dolů, a nejen to…

„Když mi zapas začal jít, tak jsem si hlavně začala věřit. Do té doby jsem byla v koutě, doma jsem často brečela, protože mi děti nadávaly, že jsem Cikánka.“ Když začala studovat v Turnově a tedy i bydlet na tamějším internátě, pokoušela se stihnout alespoň páteční tréninky. To ale bylo málo. Tak se snažila přeorientovat se v Turnově na judo:„ To mi ale nesedlo. Chvaty jsou sice hodně stejné, ale v zápase chytáte za tělo, kdežto v judu za oblečení.“ V zápalu boje někdy na to tuto rozdílnost Nikola zapomněla a tehdy dostávala vynadáno.

Sebevědomí versus sebeobrana

Ačkoli jí zápas pomohl najít sebevědomí, nemá pocit, že by jí byl co platný jako sebeobrana: „Určitě bych chvaty použila, ale nevím, jestli by to bylo dostačující.“ Naštěstí se nikdy do takové situace nedostala. „Když jsem byla malá a užuž to na nějaký útok vypadalo, raději jsem s brekem utekla. Když jsem se zápasem začala, získali spolužáci respekt a nic už si nedovolili.“ Teď problémy nemá. Celé čtyři roky byla na střední škole jedinou Romkou. „Tam je to úplně v pohodě, i když vědí, že jsem Romka. Prostě jsou inteligentnější a mají nadhled. Vtom se ale zapojí Nikolina maminka: „Jen to řekni!“ Nikole se moc nechce, pak ale začne: „Kdysi se tam ztratila peněženka. Jeden policajt hned přišel za mnou a řekl, že podle něj jsem to vzala já, protože jsem Cikánka. Ohradila jsem se, snad si to uvědomil. Neštěstí se krádež vyšetřila. Peněženku vzala studentka z finančně dobře zabezpečené rodiny. Byla jsem ráda, že se věc vyšetřila, protože jsem se tím očistila.“

Sebevědomí a kovy …a vztahy

Nikola na chvíli pověsila sport na hřebíček, musím tedy fotit doma. Nikola navlékne milovaný dres a pověsí si na krk medaile. S kamarádkou – v této chvíli figurantkou, která se věnuje jinému bojovému umění – mi předvede pár chvatů. Ještě je umí zřejmě skvěle. Nikolu mrzí, že musela sportu nechat. Šlo o víc než sport. Byli bezva parta. „Když jsme někam jeli, spali jsme v tělocvičnách na žíněnkách. Tím se utvrdilo naše kamarádství.“ Měli navíc skvělého trenéra Aloise Stahoně. „Kdybych někdy něco třeba vyhrála, tak bych ráda podpořila chrastavský klub. Když přišli o sponzora, začal pan Stahoň sypat do oddílu peníze z vlastní kapsy. On tím zápasem prostě žije.“ Nikola zatím uvažuje z finančních důvodů o náročnějším dálkovém studiu práv. Možná se tak bude moci vrátit do chrastavého klubu. I když… práce, studium, sport? Věřím, že se s tím popere.

Lenka Kučerová
Romano Voďi
24.3.2006*