Vzdělání je pro nás Romy nejdůležitější

10.01.2011

Janko Horváth pracuje jako romský asistent v jedné ostravské základní škole. Mimo to, že se stará o desítky romských ďáblíků, také velice rád píše a vyučuje romštinu na ostravské filozofické fakultě. Během života vystřídal řadu povolání, v rodném Bílovci například provozoval několik let se svou ženou romskou trafiku Aranka. Pracoval také jako dokumentarista současnosti v Muzeu romské kultury v Brně a stál u zrodu první romské politické strany, Romské občanské iniciativy.

Škola a děti – to je můj život

„Na tuhle školu jsem nastoupil v září 2002,“ začal vyprávět sympatický pan Horváth. Předtím absolvoval kurs pedagogického minima a již čtvrtým rokem působí na ostravské základní škole. „Nejsem tady jen jako asistent pro romské děti, ale spolupracuji především s rodiči a také vedu na škole počítačový kroužek,“ říká Janko a z jeho slov je cítit skutečná láska k dětem. „Romští rodiče mnohdy nechtějí spolupracovat a to je základní problém, s kterým se tu všichni potýkáme,“ dodává. Mladý Janko nastoupil po základní škole do učení na strojního zámečníka. „Tuhle školu jsem nedodělal, po roce jsem studií nechal a šel jsem pracovat,“ vypráví. Rodina potřebovala peníze, a tak začal v Bílovci jako svářeč ve fabrice. Podle jeho slov tam pracovala většina místních Romů. Když přišla povinná vojenská služba, musel Jan narukovat do Prahy. „Po vojně jsem se oženil a pak už to šlo ráz na ráz,“ směje se. Se svou ženou se vrátili zpět do Bílovce, kde žili až do roku 1993. „Pracoval jsem ve fabrice, k tomu jsem si psal ty svoje básničky a byl jsem šťastný.“

Psaní a jiná povolání, kterých nebylo málo…

„Psaní mě vždycky bavilo,“ vypráví a vzpomíná, jak trávili s rodiči temné večery. „Doma jsme si hodně povídali a vyprávěli příběhy.“ Janko Horváth píše poezii zásadně v romském jazyce. Se základy romštiny mu kdysi pomohla nedávno zesnulá Milena Hübschmannová. „Díky ní jsem zjistil, že romština je krásný jazyk a že je důležité rozvíjet ho.“ Horváth však začal psát i pro některá romská periodika. Nejprve to byly publikace Lačho lav a Amaro lav. „V roce 1993 jsem dostal byt a místo v Brně, tak jsme se přestěhovali. Začal jsem pracovat jako šéfredaktor romských novin Romano kurko.“ V Brně se Horváth seznámil s Karlem Holomkem, který mu záhy nabídl práci v Muzeu romské kultury, kde začal pracovat jako dokumentarista současnosti. „S kamerou v ruce jsme jezdili po slovenských osadách a mapovali život tamních Romů,“ vypráví Janko se zaujetím. Krátce poté působil také jako romský poradce na brněnském magistrátu.

„Když můj otec těžce onemocněl, musel jsem zanechat veškeré své pracovní činnosti a vrátit se s celou rodinou zpět do Bílovce,“ popisuje konec svého „brněnského období“. Půl roku byl bez práce, doma však nezahálel a přihlásil se na kurs pedagogického minima, který úspěšně absolvoval, a záhy byl přijat jako romský asistent na základní školu v Ostravě, kde působí dodnes. Krom toho, že denně dojíždí do rodného Bílovce a usměrňuje ve škole malé romské ďáblíky, vyučuje také romštinu na ostravské filozofické fakultě. „Oslovila mne přímo děkanka místní univerzity a nabídla mi, že bych mohl externě vyučovat místní studenty. Nabídku jsem samozřejmě přijal,“ směje se Janko.

Moje volné chvilky

„Co dělám, když mám volno? No moc toho volna po pravdě nemám,“ říká s úsměvem na rtech a dodává, že nejvíce času mu v současné době zabírají dvě vnoučátka, která velice miluje.

„Romská hudba je také můj velký koníček, vedle psaní asi největší, mám rád ale taky jazz,“ říká. Ale na jeden zajímavý koníček se nemohu nezeptat. Pan Horváth se svou ženou byli totiž kdysi majiteli zřejmě jediné romské trafiky v Čechách. „Ta trafika se jmenovala Aranka a prodávali jsme nejen romský tisk, ale také české noviny a fungovali jsme i jako večerka,“ vzpomíná Jan a trochu s posmutnělým výrazem dodává, že romský tisk se skoro vůbec neprodával. „Když chtěl někdo z Romák,na sekyru', dostal povinně nějaký romský časopis nebo noviny,“ směje se. „Svou práci mám moc rád a jsem šťastný, že pomáhám těm nejmenším. Myslím si, že vzdělání je pro nás Romy to nejdůležitější,“ říká s úctou v hlase. „Je důležité pozvednutí Romům sebevědomí, aby byli sami pyšní na to, co dokázali a jací jsou. Pokud se chceme prosadit v majoritě, musíme nejprve něco dokázat.“ A Janko Horváth to myslím dokazuje, jak nejlépe umí.

Jana Šedivcová
Romano Voďi