Umělecká reakce Tamary Moyzes na rasismus a extremismus

10.01.2011

V rozhovoru s Tamarou Moyzes probíráme její umělecký projekt Česká selekce, který je součástí ojedinělé výstavy, uvedené pod názvem The Other Kind of Blue v galerii Václava Špály. Ta sídlí na Národní 30 v Praze 1. Výstava potrvá do 8. listopadu 2009, vstupné je 60 korun.

Výstavu uvádí filmový festival Mezipatra. Jde o spojení experimentálních filmů a krátkých videí proslulého britského režiséra Dereka Jarmana (1942 – 1994), s bezprostřední reakcí na jeho dílo v podání českých a slovenských umělců Dariny Alster, Tamary Moyzes a Radima Labudy. Ti reagující na Jarmanovu sensualitu, experimentátorství i jeho otevřenou politizaci vlastní homosexuality. Název výstavy odkazuje k Jarmanově legendárnímu autobiografickému filmu Blue natočenému v době, kdy autor nakažený virem HIV pomalu ztrácel zrak.

**Oficiální podání výstavy zní, že jde o promítání filmů a krátkých videí proslulého britského režiséra Dereka Jarmana a následnou reakci na jeho tvorbu v podání několika českých a slovenských autorů, včetně tebe. Jak bys uvedla tuto výstavu ty sama, svými slovy? **

Mne samej je tvorba Dereka Jarmana velmi blízka a preto pre mňa nebola ľahká úloha naňho reagovať. Nakoniec som usúdila, že bude najlepšie ak zostanem Tamarou Moyzes, teda sama sebou. Som politická umelkyňa a preto je logické, že reagujem na otvorenú politizáciu Jarmanových diel. Ja sama mám na výstave dve diela. Jedno spoločné s umelkyňou Darinou Alster, „Bianca Braselli a Benedictus XVI“. A cyklus fotografií „Česká selekce“.

V čem konkrétně spočívá smysl nebo hybný moment tvé části výstavy? Na co tím chceš upozornit a jakým způsobem?

Dielo „Česká selekce“ vzniklo ako reakcia na pochod extremistou v litvínovskom Janove. A ako reakcia na tragédiu z Vítkova, kde extremisti vhodili zápalné flaše do okna romskej rodiny Anny Sivákové a Pavla Kudrika. Kôli čomu musí nevinné dvojročné dieťa Natálka, dnes žiť s doživotnými dôsledkami. Chcela som upozorniť na vzrast rasizmu a xenofóbie v našej spoločnosti. Spoločenská nálada mi začala trochu pripomínať 90-te roky.

V roli obětí útoků motivovaných rasovou nesnášenlivostí a homofobií se na tebou použitých fotografiích objevují známé osobnosti, Lejla Abbasová, Ali Amiri, Jarmila Balážová, Radoslav „Gipsy“ Banga, Robert Ferko, Aňa Geislerová, Jan Musil, Tomio Okamura, Yemi A.D. Proč sis vybrala právě je?

Vybrala som interpretou, ktorý sú z odlišných kultúrných, etnických a náboženských prostredí. Zistila som, že keby mi jeden z nich odmietol, bol by to pre projekt velký problém. Ešte stále sme natolko homogénny, že by bolo zložité hladať náhradu. Ale to sa našťastie nestalo. Každý na seba zobral symbolicky nie len meno (iniciály), ale aj zjazvenie (pre nás neznámych) ľudí, ktorých úmrtie, či napadenie bolo dôsledkom pravicového extremismu.

Preto meno „Česká selekce“. Mali by sme si uvedomovať cez tých, ktorých sme priali a máme ich radi, že sme všetci stejný.

Jak bys ve zkratce definovala „politické umění“?

Politické umenie často pracuje s vizualitou kampaňe, využíva estetiku reklamy. Snaží sa osloviť vätšinovú spoločnosť, pre ktorú je tento jazyk lahko čitatelný. Ja dokonca považujem za samotné dielo článok, ktorý výde o projekte v bulvárných časopisoch. To je pre mňa ozajstný verejný priestor. To všetko by sa samozrejme nepodarilo, keby som do diela neangažovala mediálne známe osobnosti

Tamara Moyzes: Česká selekce / Czech Selection

Podoby zranění, které na sobě mají protagonisté projektu Česká selekce, se opírají o případy násilí spáchaného v důsledku pravicového extremismu. Konkrétní forma jizev a propojení fotografií s texty však nerekonstruuje jednotlivé případy doslovně, ale symbolicky pracuje s reálnými fakty.

ROMEA