Historie v literatuře

10.01.2011

Tentokrát vás seznámíme s autorem odborné literatury. Bartoloměj Daniel jako první u nás přiblížil veřejnosti Dějiny Romů z pohledu historika-Roma. Bartoloměj Daniel se narodil 17. října 1924 v Šaštíně v okrese Senica, který leží na západním Slovensku. Pocházel ze sedmi dětí, z nichž však většina zemřela v mladém věku. Jeho otec se živil tradičním řemeslem v rodině Danielů, kovářstvím, na vojně sloužil v hodnosti četaře jako tambor ve vojenské kapele ve Vídni, byl zaměstnán obecním úřadem, pro který vykonával různé pomocné práce. Matka vyráběla z prasečích štětin štětky, těžila písek, obojí prodávala místním selkám, kterým vypomáhala s úklidem v domácnosti, než onemocněla revmatismem.

Bartoloměj byl z dětí nejmladší, otec si proto přál, aby získal vzdělání. Daniel projevil nadání ke studiu, vychodil pět tříd obecné školy a dva roky měšťanky, v roce 1942 však otec onemocněl tuberkulózou a zemřel, a tak z existenčních důvodů převzal otcovu práci pro úřad (zatápěl, chodil pro poštu, mléko, zametal…). Po válce nastoupil na vojnu, dostal se i do Olomouce, kde se seznámil s rodinou učitele Procházky. Tato rodina mu poskytla kulturní zázemí a povzbuzovala ho ve snaze vzdělávat se. Po vojně v roce 1949 odešel pracovat na zemědělský statek u Prahy, zde ho navrhli, aby jako dělnický kádr při práci dál studoval. Byl přijat na večerní gymnázium v Dejvicích, a potom i na vysokou školu obor politických a hospodářských věd. V roce 1952 se na přání maminky oženil s romskou dívkou z rodného kraje. Ve stejném roce složil první státnice a přechází na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy studovat české dějiny a archivnictví. Zaměřuje se na vlastní studium dějin Romů, shromažďuje dostupné prameny a literaturu, které uplatní ve své diplomové práci na téma dějiny Romů v ČSSR.

Na magistra promoval v roce 1957 a začal pracovat v archivu Ministerstvu vnitra, pro své politické názory však musel z ministerstva odejít. Poté pracoval v České pojišťovně jako knihovník a archivář, jako administrativní pracovník v kladenských hutích. V roce 1964 se mohl vrátit zpátky do Prahy a pracovat v tiskárně Mír (zde se tiskl deník Práce). V roce 1969 se s rodinou přestěhoval do Brna, kde se podílel na vzniku Svazu Cikánů-Romů, jehož cílem byla emancipace romské menšiny. Daniel se konečně mohl naplno věnovat svému vědeckému zájmu – romské minulosti na území Československa. Publikoval odborné články ve svazovém časopise Romano ľil, v roce 1971 uplatnil výsledky své sběratelské činnosti a zorganizoval výstavu nazvanou Romské kovářství, která veřejnosti skrze tradiční romská řemesla představila dosud opomíjený způsob romského života. Postupující normalizace zastavila snažení Romů o národnostní rovnoprávnost, v roce 1973 byl Svaz Cikánů-Romů státem zrušen, část jeho členů byla perzekvována. Mezi nimi i Daniel, který byl nucen opustit kariéru vědce a živit se jako dělník ve sběrných surovinách. I zde nepřestává pracovat na svém výzkumu, nachází a zachraňuje staré tisky týkající se romské historie.

Po listopadové revoluci začíná svobodně publikovat články o romských řemeslech a způsobu života Romů, romské historii a kultuře, např. v romském časopise Romano Liľ, romistickém sborníku Romano Džaniben, v časopisu Česká literatura… Jeho dlouholeté snahy o založení muzea, které by shromažďovalo sbírky dokládající život Romů na českém území, došly naplnění v roce 1991, kdy bylo v Brně otevřeno Muzeum romské kultury. Zahájení stálé expozice mapující historii Romů, na které pracoval jako historik, se však bohužel nedočkal. Zemřel 10. 10. 2001 v Brně.

Cit pro veršované romské slovo prokázal ve svých básních, z nichž dvě byly vydány ve sborníku Romské písně/ Romane giľa (1978), společném díle romských autorů, kteří vzešli z krátkého působení Svazu Cikánů-Romů (Ondrej Pešta, Tera Fabiánová, František Demeter, Elena Lacková, Vojtěch Fabián). Svou poezii psal v západoslovenském dialektu romštiny. V básni se obrací k minulosti svého rodu i kraje, ze kterého pochází. Jeho nejznámějším dílem však zůstane respektovaná publikace o souborných dějinách Romů, již sepsal jako první romský autor u nás. Byla přeložena i do němčiny, pod názvem Geschichte der Roma in Böhmen, Mähren und der Slowakei vyšla v roce 1998 ve Frankfurtu nad Mohanem. Populárně-vědecký charakter jeho Dějin Romů umožnil, že se tato kniha stala českou i romskou veřejností vyhledávaným zdrojem informací o historii Romů. Naplnilo se tak jedno z celoživotních přání Bartoloměje Daniela zvýšit vzdělání Romů.

Jekhšukareder giľi

Ehas ajso šukar ďives, so les o čoro Rom iľahas andre posiťi, sar kana bokhaľi čhajori peske duj trin phabora čhingerel pro drom.
Ehas ajso šukar ďives, so andro veša pajtrune o čirikla giľavenas peskeri giľi pal o baro kamiben the lačhipen.
Čak o Rom chalovelas le giľenge, so pal leste dural pašal džanas: hoj jov džanel buťi charťikaňi te kerel, hoj jov džanel te bašavel odi jekhšukarder giľi.

Nejkrásnější píseň

Tak pěkný den byl, jaký si utrhne chudý Rom, do kapsy schová jak hladová dívenka pláňátka u cesty.
Tak pěkný den byl v lesích listnatých zpívali ptáci o lásce a laskavosti.
Jen chudý Rom rozuměl písním, jež zdaleka i zblízka k němu sbíhaly se: že umí kovářskou práci, že umí hrát tu nejkrásnější píseň.


Romane giľa. Genďi romaňa poeziatar/ Romské písně. Sborník romské poezie. Vydal Obvodní kulturní dům v Praze 8, 1979. České překlady Milena Hübschmannová, Vladimír Sloup, llustrace Miroslava Gilová. Daniel, Bartoloměj: Dějiny Romů. Vybrané kapitoly z dějin Romů v západní Evropě, v Českých zemích a na Slovensku, vydala Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc, 1994.

Lenka Jandáková
Romea/Romano vodi