Je mladý, usmievavý a talentovaný. Maľuje abstraktné obrazy, píše básne, vyhráva recitačné súťaže, zúčastnil sa speváckej súťaže Slovensko hľadá SuperStar, navrhuje módne oblečenie. Nedávno vyštudoval Strednú umeleckú školu v Trenčíne odbor módne návrhárstvo. Až sa občas divím, že som jeho staršia sestra.
Jméno Adam Klempár před týdnem nikdo neznal. Ovšem jsem si jistá, že po přečtení této stránky to jméno již nikdy nezapomenete, stejně jako já. Je to mladý Rom, který se ke svému původu velmi hrdě hlásí a před několika týdny vyhrál jednu z nejprestižnějších komerčních tanečních newstylových soutěží v republice. Stal se Tanečníkem roku. Již při prvním setkání s tímto talentovaným mladým člověkem na vás čiší jeho ryzost a naprostá otevřenost, ale také to, že jeho slova neplynou jen tak. Tento talentovaný člověk totiž ví naprosto přesně, co od života očekává.
Patnáctiletá Monika Bagarová se stala za poslední tři měsíce mediálním pojmem. Mladičká zpěvačka zakončila svou účast v soutěži ČeskoSlovenská SuperStar na pátém místě. Při vylučovacím kole se neubránila slzám, ale jak později přiznala, byly to i slzy štěstí. Něžná dívenka se sametovým hlasem okouzlila porotu i diváky nejen svým zpěvem, ale také skromným a klidným vystupováním. V jejích mandlových očích vidí budoucnost fanoušci, porota soutěže i hudební producenti. „Určitě má budoucnost. Je jí sice teprve patnáct, ale může z ní být soulová hvězda,“ tvrdí porotce SuperStar Ondřej Hejma. Ve finálovém večeru, kdy soutěžící zpívali pouze písně Karla Gotta, se jí podařilo dokonce „Božského Káju“ rozplakat.
Janko Horváth pracuje jako romský asistent v jedné ostravské základní škole. Mimo to, že se stará o desítky romských ďáblíků, také velice rád píše a vyučuje romštinu na ostravské filozofické fakultě. Během života vystřídal řadu povolání, v rodném Bílovci například provozoval několik let se svou ženou romskou trafiku Aranka. Pracoval také jako dokumentarista současnosti v Muzeu romské kultury v Brně a stál u zrodu první romské politické strany, Romské občanské iniciativy.
Tentokrát vás seznámíme s autorem odborné literatury. Bartoloměj Daniel jako první u nás přiblížil veřejnosti Dějiny Romů z pohledu historika-Roma.
Monika Bagárová a Jan Bendig se stali romským fenoménem současnosti. Dva teenageři končící základní školu si svým přirozeným šarmem zístali miliony televizních diváků v soutěži Česko Slovenská SuperStar. Na rozhovor s nimi přijíždím v podvečer na pražské autobusové nádraží Florenc. Monika vystupuje z autobusu a táhne za sebou kufr téměř větší, než je sama. Drobný Honza v nezbytném klobouku a tenké bundě se k ní rozbíhá přes celé nástupiště. Dva přátelé se rádi vidí a jejich veselé štěbetání prokládané úryvky písní se spontánně nese ulicí. Taxi nás odváží do centra města a překvapený řidič poslouchá zpěv, který má příští den rozeznít obrovskou Sazka Arenu. Oba přátelé skáčou rychle z tématu na téma.
Dvaašedesátiletý Milan Tomáš se narodil ve východoslovenském Vranově, od šesti let ale vyrůstal v Brně, kde bydlel až do roku 1999. Jeho otec byl výtečný hudebník-cimbalista a syna naučil milovat hudbu. Pan Tomáš se vyučil zedníkem, ale zedničina ho nikdy příliš nelákala. Chtěl se stát populárním zpěvákem, což se mu z části podařilo. V šedesátých letech zpíval i hrál v operetách v Plzeňském divadle a posléze v Janáčkově divadle v Brně, několikrát vystupoval v tehdejší Československé televizi s cimbálovkou, kterou založil v době povinné vojenské služby v letech 1964–1966. S hudbou ale na dlouhý čas skončil po tragické automobilové nehodě, při níž ho navždy opustila jeho žena.
V rozhovoru s Tamarou Moyzes probíráme její umělecký projekt Česká selekce, který je součástí ojedinělé výstavy, uvedené pod názvem The Other Kind of Blue v galerii Václava Špály. Ta sídlí na Národní 30 v Praze 1. Výstava potrvá do 8. listopadu 2009, vstupné je 60 korun.
Splnil jsem si svůj první sen a ten další zvládnu taky! Brněnský rodák Michal Šaray tvrdí, že „člověk dosáhne všeho, čeho chce, ale musí opravdu chtít“. Plně s ním souhlasíme. Sedíme v kavárně na rohu ulic „brněnského Bronxu“, jak tuto čtvrť nejen Michal nazývá.
ako nit se táhne hudba a zpěv životem Ladislava Demetera. Kým však je, když právě nestojí na pódiu s kytarou v ruce?
Teru Fabiánovou zná každý, kdo se zajímá o romskou literaturu. Patřila nejen k našim nejstarším a nejznámějším spisovatelům, ale bezesporu také k nejtalentovanějším. Díky neuvěřitelné píli, houževnatosti, lidské vůli a optimismu dokázala proměnit svůj talent v to, po čem snila vždy... psanou literaturu a poezii, kterou se mnozí mohli a ještě moci budou kochat. Koneckonců svědčí o tom i pocta, jíž se jí dostalo, když byla jedna její báseň vybrána a zařazena do díla autorů, jejichž verše prostřednictvím poezie pro cestující četlo neuvěřitelně velké množství lidí cestujících metrem.
Hudobní kritici ho prirovnávajú k nezabudnuteľnému speváckemu mágovi Karolovi Duchoňovi. Poslucháči na jeho koncertoch plačú od dojatia alebo šťastia. Rómske piesne totiž spieva zo srdca ako nikto iný. V Českej republike, kde už má takmer domovskú scénu, ho uvádzajú ako slovenského Bocelliho alebo Pavarttiho. Ľubi Virág.
Laďa Gažiová je jednou z nejvýraznějších mladých vizuálních umělkyň na současné československé scéně. Právě její výtvarná technika, sprej na plátně, ji činí na domácím poli výjimečnou. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v konceptuálním a intermediálním ateliéru Jiřího Davida. I přesto, že je jí dvacet osm let, byla její tvorba ověnčena již několika významnými úspěchy a oceněními. Laďa Gažiová současně hojně vystavuje v České republice i v zahraničí.
