Andrej Giňa: Tři vejce

Trin jandre

E Romňi e Kachňi zageľa ke peskeri sušeda, ke Kohutaňa, phureder romňi. „San khere?“ phučľa.
„Sar dikhes ta sam. Av andre, ma terďuv maškar o vudar,“ odphenďa lake e Kohutaňa.
„So pheneha, romňije, koda miro baro šero mek naavľa khere pal o balos – sombatatar!“
„Ma vaker! A kaj geľa?“ zvedanones phučľa e Kohutaňa.
„Te me džanás! Kaj šaj geľa. Ta ča pal kodi so late o šero sar la Angela Davisovonate.“
„Ma vaker, se joj nane šukar! Thuľi hiňi sar bečka a o muj late sar baro čaro,“ phenďa e Kohutaňa.
„Ko pes andro murša viďanla. Jekh kamel thuľa a aver šuka. Mires kada chudel sako trin čhon. Kerel peske viľetos. Ešeb man kada igen trapinlas, ale akana imar mange jekh. Adaďive trito ďives sar hino het.“
E Kohutaňa ča bonďarlas le šereha. „Ta kaj me leske kada cerpinás! O murša sa jednaka. Aňi miro nahas feder, sar has terno. Me somas khere la čhajoraha a jov pašo slugaďa peske uďivlas. O džuvlija pal leste phirnas až andro kasarňi. Dikhes les, sar adaj bešel čorores? Mek akana pro phuripen te pes nadaralas, ta leha o benga čhivkernas. Až telo oblaki kijamende pal leste phirnas. Jekh pal leste avľa andro kher a vičinďa les pre zgeľi (schůzka). Ča bajinav, hoj la natradľon (natradľomas?) la metlaha. Geľa laha a avľa až duje ďivesenca. Me mek les diňom žužo gad peha. Kajsi somas diľiňi. Aľe akana te mange kada kerlas, takoj les otravinav!“
O rom bešelas pašo skamind a ča dikhelas, sar leskera romňa zaiľa e choľi. Andalo jakha lake mište o jaga nachučkernas.
„Te kada lačho,“ phenel o rom. „Ta e Eva adaj avel te phenel, so lakere romeha a me savoro odľidžava. Mek avka doperava, hoj man otravinena!“
„No me imar džav,“ phenďa e Eva, so la vičinenas Kachňi. „Dikhen, bisterďomas soske avľom! Nane tumen khere trin jandre? Jov sar avel kavka nasigo khere, ta kamel švirža kerade rizki.“

Tři vejce

Eva zvaná Kachňi zazvonila u své sousedky, starší Romky přezdívané Kohutaňa. „Jste doma?“ zeptala se.
„Jak vidíš. Pojď dál, nestůj ve dveřích,“ zvala ji Kohutaňa.
„Tak co bys tomu řekla, holka, ten můj chytrák se ještě nevrátil domů ze zábavy – od soboty!“
„Nepovídej! A kam šel?“ zajímala se Kohutaňa.
„Vím já? Kam tak asi mohl jít! Asi k tý s tím afrem, co vypadá jak Angela Davis.“
„Prosim tě, vždyť ta vůbec není hezká! Tlustá je jak bečka a tvář má kulatou jak mísa na knedlíky,“ divila se Kohutaňa.
„Kdo se má v těch chlapech vyznat. Jeden by chtěl tlustou, druhej hubenou. Toho mýho to popadne jednou za tři měsíce. Vyrazí si na rajz. Nejdřív jsem z toho byla celá nešťastná, ale teď už je mi to jedno. Dneska jsou to tři dny, co nebyl doma.“
Kohutaňa nevěřícně kroutila hlavou: „Tak to já bych mu teda netrpěla! Chlapi jsou všichni stejný. Ten můj za mlada nebejval jinej. Já byla doma s malou a on si užíval na vojně. Holky za ním chodily až do kasáren. Vidíš ho, jak tu sedí jako neviňátko? Kdyby se nebál, šili by s ním všichni čerti i teď ke stáru. Představ si, chodily za ním až k nám pod okno! Jedna ho přišla pozvat na rande až sem nahoru. Já jenom lituju, že jsem ji tenkrát nevzala koštětem. Šel s ní a vrátil se až za dva dny. A já mu ještě s sebou dala čistou košili. Tak jsem byla blbá! Ale kdyby mi to udělal dneska, prostě bych ho z fleku otrávila.“
Její muž seděl za stolem a nestačil se divit, jak se rozčílila. Z očí jí div nešlehaly plameny.
„Tak to je pěkný,“ ozval se. „Eva si sem přijde postěžovat na toho svýho a odnesu to všechno já. Nakonec mě ještě budete trávit!“
„No, já už půjdu,“ povídá Kachňi. „Vidíte, málem bych zapomněla, proč jsem přišla! Nemáte doma tři vajíčka? On když se takhle vrátí domů pozdě, tak mívá chuť na smažený řízky.“

Andrej Giňa
(do češtiny přeložila Karolína Ryvolová)