Andrej Giňa: Tři vejce
27.01.2012Eva zvaná Kachňi zazvonila u své sousedky, starší Romky přezdívané Kohutaňa. „Jste doma?“ zeptala se. „Jak vidíš. Pojď dál, nestůj ve dveřích,“ zvala ji Kohutaňa.
Eva zvaná Kachňi zazvonila u své sousedky, starší Romky přezdívané Kohutaňa. „Jste doma?“ zeptala se. „Jak vidíš. Pojď dál, nestůj ve dveřích,“ zvala ji Kohutaňa.
Pro mě, jako možná pro většinu lidí, je stresující, když se má jít k obvodnímu lékaři. Odkládám to tak dlouho, jak to jen jde. Teď už ale musím, nic naplat, v krku mě nesnesitelně bolí a nelepší se to. Vyšla jsem brzo ráno, jinak bych se domů dostala až v poledne. Cestou k tramvaji se mi honilo hlavou, co mě u doktora čeká. Určitě mi navíc vynadá, nebyla jsem tam dost dlouho.
Toho rána jsem se probudila celá zpocená. Hrozný sen! Umřela jsem a rodina mě oproti všem romským zvyklostem dala spálit! Jestliže se odebereme na onen svět, tak se dáme pochovat zpátky do země, odkud jsme vzešli, no ne? A už jsem byla přesvědčená, že celý den bude nanic.
Série rozsáhlých básní slovenské romské básnířky Pavly Cickové ze Zvolena.
Prožitý příběh dívky Andy (24) a Petra (25) se vlastně na první pohled neliší od většiny ostatních milostných setkání, přesto nelze než konstatovat, že trochu jiný je.
Od dětství jsem ohromně zvídavá a nasávací. Možná proto, že život, co tehdy protékal mnou i ten, co šel jen kolem, se do mě nesmazatelně vpíjel. Tohle píšu nejspíš proto, abych sebe přesvědčila, že mám ještě lidi ráda jako kdysi a také z neznámých důvodů chci, abyste věděli, jak moc miluju život, svoji rodinu a vás.
Naše nejmladší dceruška ráda poslouchá pohádky o princeznách, které jí každý večer manžel čte. Je měsíc před Vánoci. Manžel odkládá knížku a říká mi: „Už spinká.“ Já vybaluji dláta a vše, co je zapotřebí k vyřezávání. Každý večer teď sedíme a vyřezáváme dcerce loutky. Manžel vyřezává a já je začišťuji a obšívám. Moc se těšíme, až je Janinka pod stromkem o Vánocích najde.
Paskuda je moje sestřenice. Vychovávala ji babička, protože jí zemřeli rodiče. Jako mladé děvče se učila v Karlových Varech prodavačkou v textilu. Když šla po městě, chlapi si mohli krky vykroutit! Vlasy měla až do pasu, rty jako růži a oči jako černé uhlí. Pěkně se oblékala. Česká děvčata jí záviděla, protože chodila lépe oblékaná než ona.
Mé babičce přezdívali Jurčaňa. Byla to silná a energická žena, i když postavou malá a drobná. Její chůze byla velmi rázná, sukně se jí pohybovaly ze strany na stranu, jako když rozhoupete zvony. Když mně bylo šest, tak jí už bylo sedmdesát tři let.
Jan Horváth Döme píše své básně v romštině, poté je volně překládá do češtiny. Pro pietní a slavnostní recitační proslovy své básně, zejména v českém překladu, často upravuje tak, aby reflektovaly danou situaci a adresně se vyjadřovaly k problematice, kterou v jejich romské verzi obvykle pojímá více metaforicky.
Už na tomto světě není, a tak o něm chci napsat, jaký to byl člověk. Narodil se v Ondriši – Nálepkovo. Jeho děda pocházel z Maďarska, přišel na Slovensko spolu se svými bratry. Je tomu už mnoho let, ještě před první válkou. Tam se také setkal s mou babičkou. I ona se narodila v Ondriši, ale její maminka, Maňa, byla z Počory.
Byla už noc, šel a klopýtal zároveň, opíral se o domy a uličky mu byly úzké. Myslel na vše možné, jen ne na to, co mu řekne žena, když už je skoro po půlnoci. Před očima se mu míhaly obličeje kamarádů, známých i neznámých, byl hodně opilý nejen pitím, ale i zklamáním. Strašně moc si přál mít se svou ženou Stázkou dítě, ale pět let uplynulo, a život s ní ho přestával bavit. Byla to dobrá žena, hezká, pevná a čistotná, avšak těch slov, když přišel z práce, bylo jen pomálu.
V tom bytě jsem byla jako spoutaná. Bydleli tam lidičkové, pro který jsem žila, a byli tak malí, že můj život bez nich neměl žádný význam. A tak jsem tedy s mým manželem a dětmi prožívala nejkrásnější dny svého života.
Renáta Berkyová se narodila 7. února1985 v Rimavské Sobotě (jižní Slovensko), kde také navštěvovala základní školu a gymnázium. Dětství prožila ve vesnici Velké Teriakovce. Píše od svých11 let, i když samozřejmě s většími či menšími přestávkami. V roce 2006 se v prvním ročníku Literární ceny Mileny Hübschmannové v kategorii poezie umístila na prvním místě. Vítězné příspěvky z prvních až třetích míst obou ročníků ceny byly otištěny v almanachu To nej... z Literární ceny Mileny Hübschmannové (Romea, o. s., 2007). Publikuje komentáře v časopise Romano voďi a čtrnáctidenníku Romano hangos.
Renáta Berkyová se narodila 7. února1985 v Rimavské Sobotě (jižní Slovensko), kde také navštěvovala základní školu a gymnázium. Dětství prožila ve vesnici Velké Teriakovce. Píše od svých11 let, i když samozřejmě s většími či menšími přestávkami. V roce 2006 se v prvním ročníku Literární ceny Mileny Hübschmannové v kategorii poezie umístila na prvním místě. Vítězné příspěvky z prvních až třetích míst obou ročníků ceny byly otištěny v almanachu To nej... z Literární ceny Mileny Hübschmannové (Romea, o. s., 2007). Publikuje komentáře v časopise Romano voďi a čtrnáctidenníku Romano hangos.
Už mnohokrát jsem psal o romských vánocích a napsal jsem o nich už asi vše. Mám o nich zase něco napsat a musím říct, že tentokrát fakt už nevím co. Prožil jsem už moc Vánoc a v poslední době cítím, že jsou každým rokem stejné. Vánoce, Vánoce přicházejí, lalalala, zpívejme přátelé. Ale já je stejně pokaždé očekávám s napětím a těším se na ně. Teď mě napadlo, že bych mohl něco napsat o těch, které jsem už prožil.