Literární díla

Andrej Giňa: Tři vejce

27.01.2012

Eva zvaná Kachňi zazvonila u své sousedky, starší Romky přezdívané Kohutaňa. „Jste doma?“ zeptala se. „Jak vidíš. Pojď dál, nestůj ve dveřích,“ zvala ji Kohutaňa.

Andrej Giňa: Tři vejce

Irena Eliášová: Zánět

02.02.2011

Pro mě, jako možná pro většinu lidí, je stresující, když se má jít k obvodnímu lékaři. Odkládám to tak dlouho, jak to jen jde. Teď už ale musím, nic naplat, v krku mě nesnesitelně bolí a nelepší se to. Vyšla jsem brzo ráno, jinak bych se domů dostala až v poledne. Cestou k tramvaji se mi honilo hlavou, co mě u doktora čeká. Určitě mi navíc vynadá, nebyla jsem tam dost dlouho.

Irena Eliášová: Zánět

Irena Eliášová: I stalo se...

02.02.2011

Toho rána jsem se probudila celá zpocená. Hrozný sen! Umřela jsem a rodina mě oproti všem romským zvyklostem dala spálit! Jestliže se odebereme na onen svět, tak se dáme pochovat zpátky do země, odkud jsme vzešli, no ne? A už jsem byla přesvědčená, že celý den bude nanic.

Irena Eliášová: I stalo se...

Pavla Cicková: Dlhá noc

02.02.2011

Série rozsáhlých básní slovenské romské básnířky Pavly Cickové ze Zvolena.

Pavla Cicková: Dlhá noc

Iveta Kováčová: Jako dvě žvýkačky

02.02.2011

Prožitý příběh dívky Andy (24) a Petra (25) se vlastně na první pohled neliší od většiny ostatních milostných setkání, přesto nelze než konstatovat, že trochu jiný je.

Iveta Kováčová: Jako dvě žvýkačky

Iveta Kováčová: Cesta domů

02.02.2011

Od dětství jsem ohromně zvídavá a nasávací. Možná proto, že život, co tehdy protékal mnou i ten, co šel jen kolem, se do mě nesmazatelně vpíjel. Tohle píšu nejspíš proto, abych sebe přesvědčila, že mám ještě lidi ráda jako kdysi a také z neznámých důvodů chci, abyste věděli, jak moc miluju život, svoji rodinu a vás.

Iveta Kováčová: Cesta domů

Jana Hejkrlíková: Krásné večery

01.02.2011

Naše nejmladší dceruška ráda poslouchá pohádky o princeznách, které jí každý večer manžel čte. Je měsíc před Vánoci. Manžel odkládá knížku a říká mi: „Už spinká.“ Já vybaluji dláta a vše, co je zapotřebí k vyřezávání. Každý večer teď sedíme a vyřezáváme dcerce loutky. Manžel vyřezává a já je začišťuji a obšívám. Moc se těšíme, až je Janinka pod stromkem o Vánocích najde.

Jana Hejkrlíková: Krásné večery

Jana Hejkrlíková: Paskuda

21.01.2011

Paskuda je moje sestřenice. Vychovávala ji babička, protože jí zemřeli rodiče. Jako mladé děvče se učila v Karlových Varech prodavačkou v textilu. Když šla po městě, chlapi si mohli krky vykroutit! Vlasy měla až do pasu, rty jako růži a oči jako černé uhlí. Pěkně se oblékala. Česká děvčata jí záviděla, protože chodila lépe oblékaná než ona.

Jana Hejkrlíková: Paskuda

Jana Hejkrlíková: Jakou moudrost mi předala má babička

21.01.2011

Mé babičce přezdívali Jurčaňa. Byla to silná a energická žena, i když postavou malá a drobná. Její chůze byla velmi rázná, sukně se jí pohybovaly ze strany na stranu, jako když rozhoupete zvony. Když mně bylo šest, tak jí už bylo sedmdesát tři let.

Jana Hejkrlíková: Jakou moudrost mi předala má babička

Jan Horváth Döme: Světlo

21.01.2011

Jan Horváth Döme píše své básně v romštině, poté je volně překládá do češtiny. Pro pietní a slavnostní recitační proslovy své básně, zejména v českém překladu, často upravuje tak, aby reflektovaly danou situaci a adresně se vyjadřovaly k problematice, kterou v jejich romské verzi obvykle pojímá více metaforicky.

Jan Horváth Döme: Světlo

Jan Horváth Döme: O mém tátovi

21.01.2011

Už na tomto světě není, a tak o něm chci napsat, jaký to byl člověk. Narodil se v Ondriši – Nálepkovo. Jeho děda pocházel z Maďarska, přišel na Slovensko spolu se svými bratry. Je tomu už mnoho let, ještě před první válkou. Tam se také setkal s mou babičkou. I ona se narodila v Ondriši, ale její maminka, Maňa, byla z Počory.

Jan Horváth Döme: O mém tátovi

Erika Olahová: Útěk

21.01.2011

Byla už noc, šel a klopýtal zároveň, opíral se o domy a uličky mu byly úzké. Myslel na vše možné, jen ne na to, co mu řekne žena, když už je skoro po půlnoci. Před očima se mu míhaly obličeje kamarádů, známých i neznámých, byl hodně opilý nejen pitím, ale i zklamáním. Strašně moc si přál mít se svou ženou Stázkou dítě, ale pět let uplynulo, a život s ní ho přestával bavit. Byla to dobrá žena, hezká, pevná a čistotná, avšak těch slov, když přišel z práce, bylo jen pomálu.

Erika Olahová: Útěk

Erika Olahová: Sedmé patro

21.01.2011

V tom bytě jsem byla jako spoutaná. Bydleli tam lidičkové, pro který jsem žila, a byli tak malí, že můj život bez nich neměl žádný význam. A tak jsem tedy s mým manželem a dětmi prožívala nejkrásnější dny svého života.

Erika Olahová: Sedmé patro

Renáta Berkyová: Slečna

21.01.2011

Renáta Berkyová se narodila 7. února1985 v Rimavské Sobotě (jižní Slovensko), kde také navštěvovala základní školu a gymnázium. Dětství prožila ve vesnici Velké Teriakovce. Píše od svých11 let, i když samozřejmě s většími či menšími přestávkami. V roce 2006 se v prvním ročníku Literární ceny Mileny Hübschmannové v kategorii poezie umístila na prvním místě. Vítězné příspěvky z prvních až třetích míst obou ročníků ceny byly otištěny v almanachu To nej... z Literární ceny Mileny Hübschmannové (Romea, o. s., 2007). Publikuje komentáře v časopise Romano voďi a čtrnáctidenníku Romano hangos.

Renáta Berkyová: Slečna

Renáta Berkyová: Autobus

21.01.2011

Renáta Berkyová se narodila 7. února1985 v Rimavské Sobotě (jižní Slovensko), kde také navštěvovala základní školu a gymnázium. Dětství prožila ve vesnici Velké Teriakovce. Píše od svých11 let, i když samozřejmě s většími či menšími přestávkami. V roce 2006 se v prvním ročníku Literární ceny Mileny Hübschmannové v kategorii poezie umístila na prvním místě. Vítězné příspěvky z prvních až třetích míst obou ročníků ceny byly otištěny v almanachu To nej... z Literární ceny Mileny Hübschmannové (Romea, o. s., 2007). Publikuje komentáře v časopise Romano voďi a čtrnáctidenníku Romano hangos.

Renáta Berkyová: Autobus

Gejza Horváth: Já a Vánoce

21.01.2011

Už mnohokrát jsem psal o romských vánocích a napsal jsem o nich už asi vše. Mám o nich zase něco napsat a musím říct, že tentokrát fakt už nevím co. Prožil jsem už moc Vánoc a v poslední době cítím, že jsou každým rokem stejné. Vánoce, Vánoce přicházejí, lalalala, zpívejme přátelé. Ale já je stejně pokaždé očekávám s napětím a těším se na ně. Teď mě napadlo, že bych mohl něco napsat o těch, které jsem už prožil.

Gejza Horváth: Já a Vánoce
1 | 2 | 3