Vývoj po roce 1989

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Další světový romský kongres se uskutečnil až po politických změnách ve střední a východní Evropě v roce 1990 ve Varšavě. Hlavním tématem jednání se stalo schválení mezinárodního romského pravopisu na základě návrhu Marcela Courthiadeho. Za předsedu Mezinárodní romské unie byl zvolen dr. Rajko Djurič a generálním sekretářem se stal JUDr. Emil Ščuka.

Zatím poslední, 5. světový kongres se uskutečnil v roce 2001 v Praze. Na jednání byly přijaty nové stanovy pod názvem Charta Mezinárodní romské unie a uvnitř unie došlo k organizačním změnám. Prezidentem byl zvolen JUDr. Emil Ščuka a viceprezidenty Stahiro Stankiewicz (Polsko), Naděžda Demeter (Rusko), Viktor Famulson (Švédsko) a Florin Cioba (Rumunsko). Generálním sekretářem se stal dr. Hristo Kjučukov (původně z Bulharska). Na sjezdu se tak definitivně potvrdilo, že iniciativu v rámci unie převzali Romové ze střední a východní Evropy, kde žije většina evropských Romů.

Příčinou zájmu evropských institucí o problematiku Romů se v 90. letech 20. století stal fakt, že ve státech střední a jihovýchodní Evropy žije většina evropské romské populace. Podmínky života tamní početné romské komunity jsou poznamenány problémy tzv. přechodu na tržní ekonomiku, který zasáhl komunitu masivní nezaměstnaností a z toho plynoucími následky v sociální situaci. V západních zemích se tento proces projevil zvýšenou mírou migrace, v jejímž důsledku se stala otázka postavení Romů v jednotlivých státech východní a jihovýchodní Evropy otázkou celoevropskou (nebo je alespoň tak vnímána).

V letech 1997 až 2000 prudce vzrostl počet žadatelů o azyl z kandidátských zemí EU v několika státech Evropské unie. Podle zpráv z jednotlivých zemí téměř všichni žadatelé o azyl z ČR, SR a Polska byli v poslední době Romové. Jejich podíl se odhaduje na 85 až 99 procent. Mezi žadateli z Rumunska je toto číslo v rozmezí 20 až 60 procent.

Za přelomové ve vnímání Romů evropskými institucemi lze označit Doporučení Rady Evropy č. 1203 z roku 1993 o Cikánech v Evropě. Podle tohoto doporučení zaujímají Romové zvláštní místo jakožto menšina bez vlastní země. Ačkoliv jsou „pravou evropskou menšinou“, nejsou dosud považováni v některých zemích za národnostní nebo jazykovou minoritu. Romové byli dále označeni za „neteritoriální menšinu“, která potřebuje zvláštní ochranu.

V tomto období vznikly při evropských institucích orgány, které se zabývají problematikou Romů. Při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) tak vznikl v roce 1994 v rámci Kanceláře pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) tzv. Kontaktní bod pro záležitosti Romů a Sintů (CPRSI). Summit v Istanbulu v roce 1999 rozhodl vypracovat Akční plán pro Romy a Sinty. Z rozhodnutí ministrů jednotlivých členských zemí OBSE se stal CPRSI místem, které má sledovat provádění Akčního plánu na úrovni jednotlivých států.

Podobně jako v rámci OBSE došlo také v rámci Rady Evropy k založení specializovaného orgánu, který se měl podílet na vytváření celoevropské politiky vzhledem k romské komunitě. Stala se jím od roku 1995 Skupina specialistů pro Romy/Cikány (dále MG-S-ROM), která byla ustanovena jako poradní orgán Výboru ministrů prostřednictvím Evropského výboru pro migraci (CDMG).

Petr Lhotka<
Muzeum romské kultury