Romové ve středověku

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Od první čtvrtiny 15. století se podle dochovaných zpráv začali Romové objevovat ve střední a západní Evropě. Mnohdy byly při svém putování romské skupiny vybaveny ochrannými glejty vladařů. Jedna z těchto listin vydaná císařem Zikmundem na Spišském hradě v roce 1423 zaručovala „vojvodovi“ Ladislavovi a jeho lidem svobodný průchod zemí a dávala Ladislavovi právo na souzení sporů uvnitř komunity. Jiná listina, vydaná ve Španělsku v roce 1425, zaručovala volný pohyb skupině hraběte Michala a osvobození od placení cel a poplatků.

h případech označováni jako Saracéni nebo pohané, případně jako Cikáni. Z toho je patrné, že byli v Evropě považováni za cizí, exotický prvek.

První zmínky o Romech v kronikách střední a západní Evropy si všímaly především jejich vzhledu. Ve francouzském Arrasu byli Romové popsáni v roce 1421 následovně: „Muži jsou černí s dlouhými černými vlasy a s velkým plnovousem, takže není vidět tvář, ženy nosí šátek, uvázaný jako turban, košili a přes ni hrubý přehoz sepnutý na rameni sponou, a v tomto přehozu nosí své děti. Ženy a děti mají náušnice v uších.“ Romové byli pro svůj vzhled hodnoceni jako oškliví, šerední lidé.

S příchodem do západní a střední Evropy se Romové ocitli v odlišném postavení, než v jakém byli v jihovýchodní Evropě. Především na Balkáně struktura tamější společnosti umožnila Romům uživit se tradičními řemesly, hlavně kovářstvím. Již ze 14. století existují doklady z Rumunska o Romech jako o poddaných některých klášterů popř. světských vladařů. Na ostrově Korfu bylo roku 1375 ustaveno zvláštní léno (panství) pod názvem „feudum acinganorum“. Na ostrově podle dobových zpráv žilo asi 100 romských rodin, které se živily především kovářstvím a kotlářstvím, popřípadě dalšími řemesly. Z dokladů vyplývá, tam že Romové žili v postavení poddaných, odvádějících pravidelně dávku vládci ostrova.

Ve střední a západní Evropě nebyla v 15. století taková poptávka po řemeslnících jako v jihovýchodní Evropě. Ve zprávách tehdejších kronikářů se proto v souvislosti s příchodem Romů do střední a západní Evropy objevily zmínky o hádání z ruky, předpovídání budoucnosti, tanci, zpěvu a akrobacii, které Romové předváděli. Z řemesel se zmiňuje především kovářství a handlování s koňmi. Například ve francouzském městě Tournai kronikář v květnu 1422 napsal: „Muži, kteří jsou lépe oblečeni než ženy, jsou dobrými znalci koní, se kterými obchodují. Při směňování peněz a při překupnictví zboží užívají své triky.“

V záznamech středověkých kronikářů se také objevily zmínky o krádežích, kterých se údajně dopouštěly především romské ženy. Jiné je ovšem svědectví o Romech z Paříže z roku 1427, v němž pisatel zaznamenal, že podle pověstí očekával, že Romové budou věštit a krást, ale nic takového se nestalo. Znamená to tedy, že i mezi jednotlivými skupinami Romů byly rozdíly v chování.

V souvislosti s obživou je zajímavé, že záznamy z let 1418 – 19 ze Švýcarska mluví o tom, že Romové, ačkoliv byli špatně oblečeni, vlastnili mnoho stříbra a zlata a za jídlo bohatě platili. Podle pozdějších záznamů se naopak Romům v dalších zemích střední a západní Evropy poskytovala almužna jako chudým poutníkům.

Jako důvod svého putování uváděli Romové pronásledování křesťanskou vírou. Stejně se pak vyjadřovaly i legendy, které jako důvod putování Romů uváděly, že Romové za svého údajného pobytu v Egyptě (Egypt byl považován za pravlast Romů a je od něj mimo jiné odvozeno anglické pojmenování Romů – Gypsies) nepomohli prchající Marii s Josefem a malým Ježíšem. V tehdejší společnosti nebyli ještě poutníci považováni za tuláky, ale byli podporováni. Romům proto zprvu jednotlivá města poskytovala podporu. Tento postoj se začal postupně měnit.

Obecně lze vyslovit hypotézu, že Romové přicházeli do střední a západní Evropy z oblastí ohrožených Turky. Zpočátku měli prostředky k obživě z vlastních zdrojů. Poté je nahradila almužna. Vzhledem k tomu, že v tehdejší společnosti nebylo pro Romy možné usadit se a provozovat řemeslo, začali někteří z nich páchat drobné krádeže. Vzhledem k antropologické odlišnosti (navíc podobnosti k Turkům, tehdy největšímu nepříteli všech křesťanů) a jinému způsobu odívání potom místní obyvatelstvo na základě pověstí nebo vlastní zkušenosti zobecnilo jednotlivé případy na celou skupinu těchto lidí a Romové začali být pronásledováni. Postavení Romů ve střední a západní Evropě také ukazuje na nedůvěru a předsudky, s jakými obyvatelé této oblasti přistupovali k nově příchozím.

Petr Lhotka
Muzeum romské kultury

Literatura k tématu

  • Daniel B., Dějiny Romů, Olomouc 1994.
  • Demeter N. – Bessonov N. – Kutěnkov V., Istorija Cygan, Voroněž 2000.
  • Fraser A., Cikáni, Praha 1998.
  • Gilsenbach R., Weltchronik der Zigeuner, Frankfurt am Main 1997.
  • Horváthová J., Kapitoly z dějin Romů, Praha 2002.