Romové v České republice po roce 1989

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Drtivá většina Romů v České republice přišla na její území po roce 1945 ze Slovenska. Původní populace českých a moravských Romů byla vyvražděna nacisty. Z odhadovaného počtu 200 – 220 000 Romů tvoří asi 85 procent tzv. slovenští Romové (tradičně usedlí v romských osadách), asi 10 procent tzv. olašští Romové (tradičně kočovní, nuceně usazení komunistickým režimem v roce 1959) a 5 procent potomci původních českých a moravských Romů a Sintů (německých Romů). Příslušníci těchto skupin mluví odlišnými dialekty romštiny a rozdílným způsobem pociťují sounáležitost k romskému etniku jako celku.

Většinovou společností jsou Romové vnímáni bez rozdílu jako „Cikáni“. Pod tímto pojmem si většina příslušníků majoritní společnosti představí nějaké problémy (v soužití, v bydlení, kriminalitu atp.). Vzhledem k tomuto negativnímu obrazu a k historickým zkušenostem, kdy se taková data stala podkladem k diskriminaci, se v oficiálních statistikách hlásí k romské národnosti jen asi jedna desetina z celkového počtu Romů.

Romové byli ve větší nebo menší míře zasaženi asimilací v letech 1948 – 1989. Tehdejší režim se sice postaral o zvýšení sociální úrovně života romských rodin (základní vzdělání, zdravotnictví), ale požadoval po Romech, aby se vzdali své národnostní identity. Rozvoj romského hnutí proto nastal až po roce 1989, kdy byla oficiálně uznána romská národnost.

Na začátku března 1990 byla založena politická strana Romská občanská iniciativa. Ve volbách v roce 1990 kandidovala v rámci Občanského fóra. Do parlamentu se dostalo šest romských poslanců do České národní rady a čtyři poslanci do Federálního shromáždění. V letech 1990 – 1992 bylo založeno mnoho romských sdružení, ale pouze některá z nich zůstala nadále aktivní.

V roce 1993 se dosavadní federace České a Slovenské republiky rozdělila na samostatné státy. Rozdělení přineslo komplikace mnoha Romům v České republice, protože se narodili na Slovensku. Na základě zákona o občanství České republiky museli podávat žádosti o občanství. Od roku 1990 se začaly také projevovat různé rasistické skupiny. Za první polovinu 90. let bylo zaznamenáno několik desítek Romů zabitých z rasistických pohnutek především skupinami fašistických skinheadů. Tyto události se staly podkladem pro kritiku ze zahraničí.

V roce 1997 vláda vypracovala „Zprávu o situaci romské komunity v ČR“, která se měla stát základem politiky v této oblasti. Někteří romští aktivisté se podíleli na jejím vypracování, někteří ji odmítli a navrhovali přepracování. V roce 1999 byla schválena nová koncepce tzv. integrace romské komunity.

Romskou komunitu citelně zasáhla privatizace průmyslu. Romové (ve většině případů nekvalifikované pracovní síly) byli propouštěni jako první. Ačkoliv oficiálně diskriminace v zaměstnání neexistuje, postoj zaměstnavatelů vede k dlouhodobé nezaměstnanosti mnohých Romů (podle odhadů Organizace spojených národů je 60 procent Romů nezaměstnaných).

Kromě již zmíněné Romské občanské iniciativy působí v České republice další romské subjekty, které se zabývají kulturou, vzděláváním a sociálním uplatněním Romů. Mezi dlouhodobě fungující romské organizace patří Společenství Romů na Moravě, které mimo jiné vydává týdeník Romano Hangos. Ve Valašském Meziříčí sídlí Demokratická aliance Romů, které například vydává časopis pro děti Kereka. Z dalších romských tiskovin je možné zmínit Romano Kurko (týdeník, později měsíčník; dnes již neexistuje), měsíčník Amaro Gendalos (vydává Sdružení Dženo) a nejnověji měsíčník Romano Voďi (vydává sdružení ROMEA). Odborným romistickým časopisem je čtvrtletník Romano Džaniben. Především k otázkám diskriminace se vyjadřuje Grémium romských aktivistů, které sdružuje představitele romských iniciativ ze západních a severních Čech. Od roku 1992 působí v Brně Muzeum romské kultury založené skupinou romských intelektuálů za účelem podpory národnostního uvědomění Romů a zároveň jako místo, kde se majorita může seznámit s životem Romů.

Velmi pozitivním faktem je, že v současné době studuje na vysokých školách již několik desítek Romů. Od druhé poloviny 90. let existuje v Kolíně soukromá romská střední škola, na které studují téměř bezvýhradně romští studenti. Úspěchem je také existence oboru romistika na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Poměrně slibně se rozvíjejí projekty romských asistentů ve školách, kteří mají zajišťovat komunikaci mezi rodinami z romské komunity a školou. Při krajských úřadech a v některých městech působí jako zaměstnanci samosprávy takzvaní romští poradci.

Petr Lhotka
Muzeum romské kultury

Literatura k tématu