Romové na českém území

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Na území západní a střední Evropy se Romové objevili pravděpodobně již ve 13. – 14. století a zcela nepochybně potom v 15. století. Podle pověstí přivedl první Romy uherský král Ondřej II. v roce 1219 ze své výpravy do Jeruzaléma. V roce 1322 byl zaznamenán pobyt Romů v okolí Spišské Nové Vsi na Slovensku. Za první zmínku o Romech v českých zemích bývá považován zápis v Dalimilově kronice z roku 1314, kde se mluví v souvislosti s mongolským vpádem do Evropy v roce 1242 o tzv. Kartasích. Další zmínkou o Romech v českých zemích může být zápis v popravčí knize pánů z Rožmberka, v němž je v souvislosti s výslechem jakéhosi Vachka za užití útrpného práva zaneseno, že členem jedné loupeživé skupiny byl také „Cikán črný, pacholek Ondřejóv“. Ovšem i tento zápis je zpochybnitelný, protože může jít o přízvisko. Přízvisko Cikán se na počátku 15. století užívalo i v šlechtických kruzích. Například v roce 1421 ho užíval purkrabí rožmberského hradu Vildštejna.

V českých zemích se první nesporná zmínka o Romech datuje k roku 1417 („toho léta se po zemi české Cikáni vláčili a lidi mámili“). O rok později prošla zřejmě českými zeměmi další skupina, jak o tom svědčí záznamy ze Znojma a z Chebu. Od 20. let 15. století se v oblasti střední a západní Evropy pohybovaly skupiny Romů, které na základě ochranných glejtů a na základě tvrzení, že byli vyhnáni ze své země Turky, dostávaly v jednotlivých městech almužnu.

O poměrně dobrém prvotním přijetí Romů svědčí mimo jiné fakt, že císař Zikmund Lucemburský vydal dva ochranné glejty pro skupiny Romů pod vedením vlastních „vojvodů“. První z nich byl vydán na kostnickém koncilu v roce 1417 a druhý pro skupinu pod vedením „vojvody“ Ladislava na Spišském Hradě 17. 4. 1423. Podle tohoto ochranného glejtu měli poddaní i vrchnost zajistit bezpečnost Romů při jejich putování. Vojvoda Ladislav dostal od císaře právo řešit přestupky uvnitř své skupiny bez zásahu vnějších autorit. Touto formou byla v rámci skupiny zajištěna soudní autonomie, která se ovšem nevztahovala na přečiny zaměřené vůči okolní společnosti.

Romové byli pronásledováni od 16. století po celé Evropě a české země nebyly výjimkou: moravské zemské sněmy v roce 1538 vydaly nařízení o „výhostu“ Romů ze země a český král Ferdinand I. nařídil ve svých mandátech z let 1545 a 1549 vyhoštění Romů ze země a odevzdání všech zbraní, které vlastnili. Je nutno podotknout, že v tehdejší společnosti bylo nošení zbraně běžnou záležitostí a málokdo se vydával bez sekery nebo nože za pasem či bez střelné zbraně na jakoukoliv cestu.

Nařízení a mandáty byly vcelku neúčinné vzhledem k tomu, že Romové neměli kam odejít, protože v sousedních německých zemích platila obdobná nařízení. Místní obyvatelé zřejmě v některých případech brali právo do vlastních rukou, protože v roce 1556 vydal Ferdinand I. mandát, ve kterém zakazoval topení romských žen a dětí.

Další zhoršení postavení Romů v českých zemích přinesl konec 17. a první polovina 18. století. V roce 1697 vydal Leopold I. patent, ve kterém prohlásil Romy za „vogelfrey“, což znamenalo, že kdokoliv může Romy beztrestně zabít, protože stojí mimo právní ochranu. S počátkem 18. století začíná být znát především snaha státní moci po trestání Romů „legálními“, tj. státně mocenskými prostředky. Na hranicích českých zemí byly na počátku 18. století instalovány varovné tabule s vyobrazením trestů pro „do Čech se vluzující Cikány“. Romové byli trestáni za „cikánskou chůzi“ bez ohledu na to, zda se dopustili nějakého dalšího přestupku. Celkem se v letech 1694 – 1763 v českých zemích uskutečnilo celkem 527 těchto procesů, ve kterých bylo běžným trestem pro muže oběšení a pro ženy uřezání ucha a vymrskání kolem pranýře spojené s deportací na zemské hranice. Při druhém dopadení byly na hrdle trestány i ženy. Od 40. let 18. století se jako trest začaly ukládat nucené práce na stavbě pevností. Děti se odebíraly a dávaly na výchovu do poddanských rodin. Většina z těchto procesů se uskutečnila v Čechách. Na Moravě byla situace pro Romy příznivější. Mezi typická příjmení českých Romů v této době patřila jména Růžička, Charvát, Petržilka atp.

Petr Lhotka
Muzeum romské kultury

Literatura k tématu

  • Horváthová J., Kapitoly z dějin Romů, Praha 2002.
  • Málek J., Ke vztahům českého a cikánského etnika v 1. polovině 18. století in Český lid 1, roč.68, 1981.
  • Nečas C., Historický kalendář, Olomouc 1997.
  • Procházková E., Perzekuce romských kočovníků v českých zemích v 18.století in Sborník archivních prací 42, 1992.