Původ Romů a jejich příchod do Evropy

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Na indický původ Romů poukázal jako první v roce 1763 l. Vályi pocházející z tehdejších Uher. Na základě srovnání dialektu, jímž mluvili indičtí studenti na univerzitě v Leydenu, a romštiny, kterou znal ze Slovenska, došel k závěru, že pravlastí Romů je pravděpodobně Indie. Jeho a postupně další srovnávání romštiny s indickými jazyky přispěla k potvrzení hypotézy o její indické pravlasti. Jazykově patří romština mezi nejstarší západní novoindické dialekty. Antropologicky a jazykově se původ Romů hledá ve střední Indii, respektive od 3. století v severní Indii, ale přesné určení není možné. Vzhledem k chybějícím historickým pramenům se zřejmě nepodaří přesněji datovat ani odchod Romů z Indie, ani přesné místo a důvody počátku jejich migrace. Za důvod jejich odchodu z Indie se nejčastěji považují válečné konflikty a z toho plynoucí ekonomické těžkosti. (S armádami odcházeli řemeslníci s rodinami.) Velmi pravděpodobně Romové patřili do několika kast, na které je tradičně indická společnost rozdělena. Formování samostatné etnicity (příslušnosti ke skupině na základě společného jazyka, kultury resp. původu) probíhalo až po odchodu z Indie. V samotné Indii splývali Romové s původním indickým obyvatelstvem. Z Indie odcházeli mezi pátým a desátým stoletím.

Pojem Rom je označení pro příslušníky etnických skupin indického původu, které užívají sami příslušníci těchto skupin (autonymní pojmenování). V překladu z romštiny znamená „muž“ nebo „člověk“ (k tomu „romňi“ – „romská žena“) ve smyslu příslušnosti ke komunitě se společným jazykem (romštinou) a původem. Původ slova je nejasný, ale zřejmě pochází z indického slova „dom“, které znamená „člověk“. Romové vyzvali světovou veřejnost na prvním světovém kongresu v Londýně (1971), aby místo označení Cikáni bylo užíváno pojmu Romové. Důvodem byl původ a obsah pojmu Cikán, který romské komunitě přisoudila většinová populace (etnonymní pojmenování).

Romové po odchodu z Indie přišli nejprve do Persie, kde zřejmě po určitou dobu setrvali. O příchodu skupiny indických hudebníků do Persie referuje mimo jiné básník Firdausí ve své knize Kniha šáhů (r. 1011). Firdausí klade do doby panování Bahrama Ghura (420 – 438) panovníkovu žádost indickému králi Šangulovi o vyslání hudebníků do Persie: „Když to provedl, Bahram je rozsídlil po svém království, nařídil lidem, aby je zaměstnali… A z jejich potomků pocházejí tmaví Luriové, kteří jsou mistry v hraní na flétnu a loutnu.“ Z dochovaných dokumentů nelze jednoznačně určit, zda se jednalo o Romy. V arabských pramenech bývali migranti z indického subkontinentu nazýváni Zottové. Nelze ovšem s jistotou říci, že se jednalo o Romy.

Po odchodu z Persie se Romové jižně od Kaspického moře rozdělili v průběhu 8. století do skupin putujících jednak do Arménie a jednak do Sýrie a Palestiny. Na základě tohoto rozdělení vznikly nejprve dvě základní podskupiny romštiny (arménská a evropská, ze které se dále oddělila syrská skupina romských dialektů).

Na Balkáně (byzantská říše) se první Romové objevili nejpozději v 11. století. V byzantské říši dostali Romové pojmenování, kterým jsou pak nazýváni v Evropě, Cikáni. Gruzínský mnich nazval v roce 1068 skupinu lidí, která zbavila okolí Konstantinopole jedovatých hadů, řeckým slovem Athinganoi (z tohoto slova jsou odvozovány názvy Cikán, Zigeuner, Cygan atp.). Od počátku mělo pojmenování hanlivý charakter, protože bylo původně označením heretické sekty, která údajně provozovala magii. Balkánský poloostrov se stal po několik staletí domovem Romů a výchozím bodem pro jejich další putování do Evropy. Romové se tam usazovali, o čemž svědčí mnoho řeckých slov v romštině (např. drom-cesta, foro-město).

O usazování Romů v byzantské říši již existují spolehlivější informace. Ze zpráv tehdejších poutníků jsou zachovány např. zprávy o romském osídlení řeckého přístavu Modon. První se o nich zmiňuje v roce 1384 a užívá název „Romiti“. V Modonu postupně klesal počet usazených Romů, protože ve 14. století měla jejich osada asi 300 domů, ale v 16.století už z nich zbylo pouhých 30 domů. Příčinou byly zřejmě turecké výboje, které začaly přímo ohrožovat byzantskou říši, a s tím souvisel úpadek obchodu. Romové se v tomto období živili kovářstvím, kotlářstvím a dalšími řemesly a také provozováním akrobacie a kejklířství.

Podle nepodložených zpráv se měli první Romové mimo Balkánský poloostrov objevovat od 13. století (uherští panovníci údajně přivedli jejich skupiny z křížových výprav). Od této doby se také začala používat jména a příjmení Cikán. Zprávy o odchodu Romů z Balkánu se objevují až na začátku 15. století, v době, kdy byla byzantská říše ohrožována nájezdy Turků.

Petr Lhotka
Muzeum romské kultury

Literatura k tématu

  • Horváthová J., Kapitoly z dějin Romů, Praha 2002.
  • Fraser A., Cikáni, Praha 1998.
  • Kenrick D., Gypsies: From India to the Mediterraneum, Toulouse 1994.
  • Nečas C., Romové v České republice včera a dnes, Olomouc 1995.
  • Soulis G. C., Cikáni v byzantské říši a na Balkáně v pozdním středověku in Romové v Byzanci, ed. M. Hübschmannová, Praha 1998.