Pronásledování Romů ve střední a západní Evropě

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Zatímco v 15. století byli Romové v Evropě přijímáni vcelku vstřícně, od počátku 16. století se jejich postavení radikálně měnilo. Důvody změny v postoji tehdejší společnosti lze sledovat z různých hledisek: Jednoznačně byli Romové chápáni jako cizorodý prvek ve společnosti, protože se odlišovali antropologicky. Stávali se tak snadným terčem zobecňování jednotlivých negativních zkušeností. Navíc se v této době objevilo pro Evropu nebezpečí v podobě turecké expanze. Antropologická podobnost s Turky (snědá barva pleti), jazyk Evropanům nesrozumitelný i fakt, že Romové do střední a západní Evropy pronikali především z Balkánu a Uher, které byly zčásti pod tureckou kontrolou, zavdaly příčinu k obvinění Romů ze špionáže ve prospěch osmanské říše. Obvinění ze špionáže ve prospěch Turků se objevuje již v roce 1498 v usneseních říšských sněmů v Německu.

Jednou z prvních zemí, která se pokusila Romy vyhostit, se stalo Španělsko v rámci probíhající reconquisty. Romům usazeným ve Španělsku bylo podobně jako Maurům a Židům nařízeno opustit zemi v letech 1492 až 1499. V roce 1500 vydal německý císař Maxmilián I. na sněmu v Augsburku edikt nařizující, aby se Romové v Německu usadili, nebo opustili zemi.

Další důvody k nedůvěře k Romům, především ze strany církevních autorit, zavdávalo předpovídání budoucnosti a hádání z ruky, které bylo prostředkem obživy romských žen. Svědčí o tom například listina vydaná anglickým králem Jindřichem VIII. z roku 1530: „…toulají se z místa na místo ve velkých tlupách, provozují mnohá chytráctví, klamou lidi, když tvrdí, že mohou předpovídat budoucnost… mámí z lidí peníze… a dopouštějí se krádeží…“ Na počátku 16. století se objevil další předsudek, který se udržel až do 20. století – krádeže dětí. V roce 1500 byla v Siegburgu v Německu obviněna skupina Romů z krádeže dětí. Následný soudní proces dokázal jejich nevinu a byli propuštěni.

Romové nebyli pouze opovrhovanou skupinou, jak se z jejich pronásledování může zdát. Ceněny byly především jejich schopnosti v léčení. V letech 1536 – 7 údajně romská žena vyléčila skotského krále Jakuba V. a v roce 1552 byl v Bruselu souzen chirurg Dirck Peeters, který se na čas přidal k Romům, aby se podle svých slov přiučil léčení. Do 16. století také patří první záznam romštiny, který pochází z díla anglického učence Andrewa Bordeho Fyrst boke of the Introduction of Knowledge (1542). Ve stejné době byl rovněž poprvé zaznamenán název Sinti, který se stal pojmenováním pro skupinu německých Romů. Jméno se objevilo v souvislosti s vyhoštěním Romů z Den Haagu v Nizozemí v roce 1533, kdy se jeden z Romů jmenoval Pouwels Sinte (jméno Sinti bývá buď odvozováno od krále Zindela nebo Zundela, který vedl jednu z romských skupin v Německu a údajně se v roce 1439 prohlásil králem Sintů, nebo od povodí řeky Sindh v Indii).

Romové byli pronásledováni od 16. století po celé západní a střední Evropě. Obvykle byli trestáni muži oběšením a ženy vypálením cejchu a vypovězením ze země. Ve Španělsku a Francii se stalo běžným trestem přidělení na galeje (tj. na těžké nucené práce) nebo deportace do zámoří (podobně jako ve Velké Británii). V 17. a 18. století byli Romové na některých místech postaveni mimo ochranu zákonů a kdokoliv je mohl beztrestně na potkání zabít. Podle některých údajů bylo v německých zemích od 16. do 18. století vydáno 148 těchto zákonů a nařízení. Trestáni byli v některých případech i obyvatelé, kteří Romům pomáhali.

Pro začátek pronásledování Romů ve střední a západní Evropě v 16. století se tak stalo typickým jejich označení za „zemské zrádce“. Důvodem bylo obvinění ze špionáže ve prospěch Turků. Později v průběhu 17. století a nejvýrazněji v době největšího pronásledování v 18.století se příčinou ke stíhání stalo tzv. potulování – „cikánská chůze“. Po třicetileté válce totiž nastal proces znevolňování venkovského obyvatelstva a Romové jako potulný prvek nezapadali do vznikajícího absolutistického státu. V dokumentech se mluví především o údajné asociálnosti. Romové byli vnímáni jako tuláci bezcílně putující zeměmi, kteří si prostředky k obživě opatřují drobnými krádežemi.

Petr Lhotka
Muzeum romské kultury

Literatura k tématu

  • Demeter N. – Bessonov N. – Kutěnkov V., Istorija Cygan, Voroněž 2000.
  • Gilsenbach R., Weltchronik der Zigeuner, Frankfurt am Main 1997.
  • Horváthová J., Kapitoly z dějin Romů, Praha 2002.