Na indický původ Romů poukázal jako první v roce 1763 l. Vályi pocházející z tehdejších Uher. Na základě srovnání dialektu, jímž mluvili indičtí studenti na univerzitě v Leydenu, a romštiny, kterou znal ze Slovenska, došel k závěru, že pravlastí Romů je pravděpodobně Indie. Jeho a postupně další srovnávání romštiny s indickými jazyky přispěla k potvrzení hypotézy o její indické pravlasti.
Od první čtvrtiny 15. století se podle dochovaných zpráv začali Romové objevovat ve střední a západní Evropě. Mnohdy byly při svém putování romské skupiny vybaveny ochrannými glejty vladařů.
Zatímco v 15. století byli Romové v Evropě přijímáni vcelku vstřícně, od počátku 16. století se jejich postavení radikálně měnilo. Důvody změny v postoji tehdejší společnosti lze sledovat z různých hledisek: Jednoznačně byli Romové chápáni jako cizorodý prvek ve společnosti, protože se odlišovali antropologicky.
V zemích jihovýchodní Evropy (Balkánský poloostrov) se Romové objevili již v době existence byzantské říše. První zmínky o nich z území bývalé Jugoslávie jsou datovány do 14. století. Postavení Romů bylo od 15. století ovlivněno přičleněním tohoto území k říši osmanských Turků.
V 17.století po obsazení Valašska rakouskou armádou došlo k masové migraci Romů do Bulharska, která ještě zesílila po roce 1856, kdy bylo zrušeno tuhé nevolnictví (resp. otroctví) pro Romy v Rumunsku. Migrační vlna zasáhla střední a západní Evropu a projevila se i v zámoří (Amerika). Část Romů se usadila také v českých zemích a na Slovensku, kde bývají označováni jako olašští Romové.
Evropští Romové se v letech 1933 - 1945 na územích kontrolovaných nacistickým Německem stali obětí hromadné perzekuce. V Německu byla nejprve přijata opatření vylučující Sinty (subetnickou skupinu německých Romů) a ostatní Romy ze společnosti (zákaz sňatků s tzv. árijci, zákaz výkonu kočovných živností atp.).
Po skončení druhé světové války, kterou provázela genocida Romů, se naposledy objevily požadavky na území pro vytvoření romského státu. Zřízení vlastního státu nebylo pro většinu Romů prioritou, protože se již cítili příslušníky jednotlivých států, na jejichž území po celá staletí žili. Nový stát se měl jmenovat Romanestan.
Další světový romský kongres se uskutečnil až po politických změnách ve střední a východní Evropě v roce 1990 ve Varšavě. Hlavním tématem jednání se stalo schválení mezinárodního romského pravopisu na základě návrhu Marcela Courthiadeho. Za předsedu Mezinárodní romské unie byl zvolen dr. Rajko Djurič a generálním sekretářem se stal JUDr. Emil Ščuka.
Na území západní a střední Evropy se Romové objevili pravděpodobně již ve 13. - 14. století a zcela nepochybně potom v 15. století. Podle pověstí přivedl první Romy uherský král Ondřej II. v roce 1219 ze své výpravy do Jeruzaléma. V roce 1322 byl zaznamenán pobyt Romů v okolí Spišské Nové Vsi na Slovensku.
Drastické tresty v první polovině 18. století se ukázaly jako kontraproduktivní, protože Romy kriminalizovaly bez jakékoliv alternativy. Dochované výslechy dopadených Romů ukazují, že mnoho z nich se narodilo v Království českém a tuto zemi považovali za svůj domov.
Období těsně po vzniku Československé republiky v roce 1918 nepřineslo pro Romy zpočátku žádnou podstatnější změnu. Nadále se proti nim uplatňovaly rakousko-uherské právní normy. Nejvýznamnější z nich byl výnos vídeňského ministerstva vnitra ze 14. 9. 1888, který shrnoval dosavadní protiromská opatření.
Po obsazení zbytku Československa 15. 3. 1939 vznikl tzv. Protektorát Čechy a Morava. V tomto státním útvaru se pod řízení okupačních orgánů dostávaly také jednotlivé složky státní správy.
Druhá světová válka s sebou přinesla téměř úplné vyvraždění Romů v Čechách a na Moravě. Nacistickou genocidu přežilo asi 10 procent původního romského obyvatelstva v českých zemích (500 - 600 osob).
Drtivá většina Romů v České republice přišla na její území po roce 1945 ze Slovenska. Původní populace českých a moravských Romů byla vyvražděna nacisty. Z odhadovaného počtu 200 – 220 000 Romů tvoří asi 85 procent tzv. slovenští Romové (tradičně usedlí v romských osadách), asi 10 procent tzv. olašští Romové (tradičně kočovní, nuceně usazení komunistickým režimem v roce 1959) a 5 procent potomci původních českých a moravských Romů a Sintů (německých Romů).
